psout

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpsɔʊ̯t]

dělení

• psout

varianty

• psouti

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	psuji	psuješ	psuje	psujeme	psujete	psují

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	psuj	psujme	psujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	psul	psula	psulo	psuli	psuly	psula
trpné	psut	psuta	psuto	psuti	psuty	psuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	psuje	psujíc	psujíce

význam

1. (poněkud zastarale obecně) lát
   • pustil se do nich a psul je, že se hašteří, perou, ohrožují navzájem svoje životy. Měl k nim morální kázaníčko.^[1]
   • tak, jak tam dole hartusila, i zde by dělala to zase, psula mne, rvala, hádala se^[2]
2. (zastarale, nářečně) kazit
   • Datel dřewo kluje, a nos sobě psuje.^[3]
3. (pejorativně, hovorově) stýkat se
   • „To já znal jednoho slepáka – chudák od narození […] A ten mi povídal: […] já jakživ na ženskou nepomyslil […] Snad by se tuhle na dvě stopy ode mě psula s jiným, protože by přece nemohla mít slepáka ráda.“^[4]

související

• psout se
• popsout
• popsout se
• zepsout
• zepsout se