reptat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrep.tat]

dělení

• rep-tat

etymologie

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české roptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).^[1][2]

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	reptám	reptáš	reptá	reptáme	reptáte	reptají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	reptej	reptejme	reptejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	reptal	reptala	reptalo	reptali	reptaly	reptala
trpné	—	—	reptáno	—	—	—

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	reptaje	reptajíc	reptajíce

význam

1. (reptat nad + instrumentál, reptat proti + dativ, či bez vazby) hlasitě nebo polohlasně dávat najevo svoji nespokojenost či nesouhlas, zejména vůči (vnucené) autoritě
   • Po zvýšení berní poddaní sice krátce reptali, ale vposledku se podrobili.

překlady

1. verbálně vyjadřovat nespokojenost

   • angličtina: grouch, grumble, gripe
   • francouzština: maronner, rouspéter, bougonner
   • němčina: nörgeln, murren
   • polština: narzekać
   • ruština: сетовать, роптать
   • řečtina: γογγύζω, γκρινιάζω
   • slovenština: šomrať, reptať

synonyma

1. mít řeči, protestovat, hudrovat, remcat, nadávat, hubovat, brblat, mrmlat, bručet si pod vousy, (expresivně) frflat, mektat, žbrblat, (částečně) stěžovat si, láteřit, lát, nadávat, spílat

související

• reptání
• reptal
• reptavý
• reptající
• repot