rozsoudit

čeština

výslovnost

• IPA: [rɔssɔʊ̯ɟɪt]

dělení

• roz-sou-dit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	rozsoudím	rozsoudíš	rozsoudí	rozsoudíme	rozsoudíte	rozsoudí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	rozsouď	rozsouďme	rozsouďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	rozsoudil	rozsoudila	rozsoudilo	rozsoudili	rozsoudily	rozsoudila
trpné	rozsouzen	rozsouzena	rozsouzeno	rozsouzeni	rozsouzeny	rozsouzena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	rozsoudiv	rozsoudivši	rozsoudivše

význam

1. rozhodnout ve sporu

překlady

1. rozhodnout ve sporu

   • angličtina: adjudicate

synonyma

1. rozhodnout, rozřešit

související

• soudit
• rozsuzovat