soudit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsɔʊ̯ɟɪt]

dělení

• sou-dit

sloveso

• nedokonavé
• ambitranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	soudím	soudíš	soudí	soudíme	soudíte	soudí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	suď	suďme	suďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	soudil	soudila	soudilo	soudili	soudily	soudila
trpné	souzen	souzena	souzeno	souzeni	souzeny	souzena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	soudě	soudíc	soudíce

význam

1. domnívat se, vytvářet si na něco názor
2. rozhodovat o souladu se zákonem resp. jinými právními předpisy
3. (přeneseně) vytvářet si na někoho kategorický hodnotící názor, zpravidla negativní; zaujímat nadřazený postoj soudce vůči někomu
   • Společnost nevnímá ty kýble slz, kterými jsme si všechny prošly, ale soudí vás za to, že máte nového chlapa moc brzy nebo když se brzy začnete smát a dáváte na odiv, že život je fajn.^[1]

překlady

1. usuzovat

   • angličtina: think
   • francouzština: déduire
   • latina: censere, arbitrari, colligere, putare
   • ruština: полагать
2. rozhodovat o souladu se zákonem

   • angličtina: judge, try
   • francouzština: juger, arbitrer
   • latina: iudicare
   • němčina: richten
   • slovenština: súdiť
3. zaujímat postoj soudce

   • angličtina: judge, censure
   • latina: iudicare

synonyma

1. usuzovat, odvozovat, dedukovat
2. —
3. odsuzovat, posuzovat

související

• soud
• dosoudit
• odsoudit
• posoudit
• prosoudit
• přesoudit
• přisoudit
• rozsoudit
• usoudit
• vysoudit
• soudívat
• soudící
• souzení
• soudný