separace

čeština

výslovnost

• IPA: [sɛparat͡sɛ]

dělení

• se-pa-ra-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	separace	separace
genitiv	separace	separací
dativ	separaci	separacím
akuzativ	separaci	separace
vokativ	separace	separace
lokál	separaci	separacích
instrumentál	separací	separacemi

význam

1. oddělení, odloučení, vzdálení, oddálení, izolace
2. (slangově) oddělená místnost pro izolaci (vězně, infekčně nakaženého apod.)
   • V separaci na pryčně seděl zadumaně jeden muž. Seděl apaticky a na jeho vzezření bylo vidět, že nevěřil tomu, když zaskřípal klíč ve dveřích separace, že se mu otvírají dveře na svobodu.^[1]
   • „Tím vám mohu posloužit milerád,“ odpověděl Švejk odpínaje řemen, „já jsem ještě nikdy neviděl, jak se v separaci lidi věší na řemenu. - Jenom to je mrzuté,“ pokračoval rozhlížeje se kolem, „že tu není žádná skoba. Klika na okně vás neudrží. Ledaže byste se pověsil vkleče u pryčny, jako to udělal ten mnich v klášteře v Emauzích, co se oběsil na krucifixu kvůli jedný mladý židovce. Já mám sebevrahy moc rád, tak jen s chutí do toho.“^[2]
3. (v právu) oddělení přírůstků (plodů) od plodonosné věci
   • Vlastník plodonosné věci nabývá vlastnictví k plodům již ve chvíli, kdy plody se stávají samostatnou věcí, tedy ve chvíli jejich oddělení od plodonosné věci, jinak řečeno: nabývá vlastnictví separací.^[3]

překlady

1. oddělení

   • angličtina: separation
   • francouzština: séparation ž
   • němčina: Trennung ž, Absonderung ž
2. —
3. —

synonyma

1. —
2. ajnclík, (v obecném jazyce) samotka
3. —

související

• separační
• separant
• separatismus
• separatista
• separovaná
• separovaný
• separovat
• separovat se