slout

čeština

výslovnost

• IPA: [slɔʊ̯t]

dělení

• slout

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	sluji / (archaicky) slovu	sluješ / (archaicky) sloveš	sluje / (archaicky) slove	slujeme / (archaicky) sloveme	slujete / (archaicky) slovete	slují / (archaicky) slovou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	sluj	slujme	slujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	slul / (archaicky) sloul	slula / (archaicky) sloula	slulo / (archaicky) sloulo	sluli / (archaicky) slouli	sluly / (archaicky) slouly	slula / (archaicky) sloula
trpné	slut	sluta	sluto	sluti	sluty	sluta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	sluje / (archaicky) slova	slujíc / (archaicky) slovouc	slujíce / (archaicky) slovouce

význam

1. (knižně, zastarale) jmenovat se, nazývat se
   • Za časův Balbínových latina ovšem ještě slouti mohla jazykem celé Evropy, neboť tehdáž ještě spisy učené většinou psáváno v jazyku latinském.^[1]
   • Tu nalezli u břehu prázdný člun, do něhož ihned usedli, a Zuzana, tak slula ta lazebnice, veslovala zase na druhý břeh.^[2]
2. (knižně) být známý, proslulý
   • Slunce se usmálo růžovými lícemi na Lichnici, která za časů tehdejších slula hradem velkým a bohatým.^[3]

synonyma

1. slynout
2. slynout

související

• proslout