etymologie
Odvozeno z řeckého spondeios, označení metra původně používaného ve zpěvech doprovázejících úlitby, vycházejícího z protoindoevropského kořene *spend- — „učinit oběť, vykonat obřad“ tj. „zavázat se rituálním činem“.[1]
sloveso
časování
Další informace Čas, Osoba ...
| Čas |
Osoba |
Aktivum |
Pasivum |
| Infinitiv |
– |
spondēre |
spondērī |
| Prézens sg. |
1. |
spondeō |
spondeor |
|
2. |
spondēs |
spondēris |
|
3. |
spondet |
spondētur |
| Prézens pl. |
1. |
spondēmus |
spondēmur |
|
2. |
spondētis |
spondēminī |
|
3. |
spondent |
spondentur |
| Imperativ sg. |
2. |
spondē! |
– |
| Imperativ pl.. |
2. |
spondēte! |
– |
| Imperfektum sg. |
1. |
spondēbam |
spondēbar |
|
2. |
spondēbās |
spondēbāris |
|
3. |
spondēbat |
spondēbātur |
| Imperfektum pl. |
1. |
spondēbāmus |
spondēbāmur |
|
2. |
spondēbātis |
spondēbāminī |
|
3. |
spondēbant |
spondēbantur |
| Futurum sg. (první) |
1. |
spondēbō |
spondēbor |
|
2. |
spondēbis |
spondēberis |
|
3. |
spondēbit |
spondēbitur |
| Futurum pl. (první) |
1. |
spondēbimus |
spondēbimur |
|
2. |
spondēbitis |
spondēbiminī |
|
3. |
spondēbunt |
spondēbuntur |
| Konjunktiv imperfekta sg. |
1. |
spondērem |
spondērer |
|
2. |
spondērēs |
spondērēris |
|
3. |
spondēret |
spondērētur |
| Konjunktiv imperfekta pl. |
1. |
spondērēmus |
spondērēmur |
|
2. |
spondērētis |
spondērēminī |
|
3. |
spondērent |
spondērentur |
|
Zavřít