springa

švédština

výslovnost

• IPA: [ˇspriŋa]
• 2. intonace

etymologie

Přes starošvédštinu z předpokládaného pragermánského *springaną, které z rekonstruovaného praindoevropského základu *spr̥g̑h- či *sperǵʰ-. Srovnej např. německé springen či anglické spring.

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	springa	springan	springor	springorna
genitiv	springas	springans	springors	springornas

význam

1. úzký otvor, škvíra, štěrbina

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	springa	springas
přítomnost	springer	springs, springes
préteritum	sprang	sprangs
supinum	sprungit	sprungits
rozkazovací zp.	spring	springs

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	springande
trpné	sprungen	sprunget	sprungna

význam

1. běžet, utíkat
2. přeběhnout
3. uběhnout, proběhnout