sublimace

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈsʊblɪˌmat͡sɛ]

dělení

• sub-li-ma-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	sublimace	sublimace
genitiv	sublimace	sublimací
dativ	sublimaci	sublimacím
akuzativ	sublimaci	sublimace
vokativ	sublimace	sublimace
lokál	sublimaci	sublimacích
instrumentál	sublimací	sublimacemi

význam

1. (v chemii) přímý přechod látky z pevného skupenství do plynného
2. (v psychologii) nevědomý duševní pochod, kterým se pudová hnutí odvracejí od svých původních cílů a zaměřují se na činnost společensky prospěšnou^[1]
3. (řidčeji, knižně) přeměna, stupňování (zpravidla v něco vyššího)^[1]

překlady

1. změna skupenství

   • angličtina: sublimation
   • bulharština: сублимация ž
   • japonština: 昇華
   • korejština: 승화
   • litevština: sublimacija ž
   • lotyština: sublimācija ž
   • němčina: Sublimation ž
   • ruština: сублимация ž, возгонка ž
   • ukrajinština: сублімація ž
2. přenesení zájmu

   • angličtina: sublimation
   • bulharština: сублимация ž
   • japonština: 昇華
   • polština: sublimacja ž
3. —

antonyma

1. desublimace
2. —
3. —

související

• sublimační
• sublimát
• sublimovat