suru

finština

výslovnost

• IPA: [ˈsuru]

dělení

• su-ru

podstatné jméno

skloňování

skloňování podle vzoru valo
Substantivum	singulár	plurál
nominativ	suru	surut
genitiv	surun	surujen
akuzativ	surun suru	surut
partitiv	surua	suruja
essiv	suruna	suruina
translativ	suruksi	suruiksi
inessiv	surussa	suruissa
elativ	surusta	suruista
illativ	suruun	suruihin
adessiv	surulla	suruilla
ablativ	surulta	suruilta
allativ	surulle	suruille
abessiv	surutta	suruitta
komitativ	—	suruine
instruktiv	—	suruin

význam

1. zármutek, smutek

antonyma

1. ilo

související

• surra
• surullinen