vece

čeština

výslovnost

• IPA: [vɛt͡sɛ]

dělení

• ve-ce

podstatné jméno

• rod ženský

význam

1. dativ a lokál singuláru substantiva veka
   • Na té vece se mi něco nezdá; možná není dost slaná.

sloveso

etymologie

Ustrnulý tvar 3. osoby jednotného čísla aoristu (minulého času) zaniklého slovesa veceti^[1] (3. osoba duálu vecesta, plurálu vecechu).^[2]

význam

1. (zastarale, knižně) pravil, řekl, praví, říká^[1]
   • Slon pravil: „Chci, aby to byla červená čepička.“ „Červená bude pánovi moc slušet,“ vece pan Jirsák.^[3]