verva

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɛrva]

dělení

• ver-va

etymologie

Převzato ze staré francouzštiny, kde mělo význam „inspirace“, původně z latinského verba — „slova, řeč, zaříkávání“.^[1]

podstatné jméno

• rod ženský
• singulare tantum

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	verva	—
genitiv	vervy	—
dativ	vervě	—
akuzativ	vervu	—
vokativ	vervo	—
lokál	vervě	—
instrumentál	vervou	—

význam

1. intenzivní nadšení pro provádění určité činnosti

překlady

1. nadšení, elán

   • angličtina: moxie, verve, gusto, zing, pep
   • francouzština: élan m, verve ž
   • němčina: Eifer m, Verve ž
   • ruština: пыл m, задор m

synonyma

1. elán, zápal, nadšení, vzlet, odhodlání, (hovorově) šťáva, gajst, ajfr

související

• vervní
• verbum
• verbální
• neverbální