vichr

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪxr̩]

dělení

• vi-chr

varianty

• (archaicky) vicher, (archaicky, nářečně) vichor, vichorec

etymologie

Z praslovanského postverbale *vichъrъ, *vichъrь^[1] vzniklo staroslovanské substantivum vichrъ (obě silný větrný vír). Postverbale vzniklo nejspíše z virъ (vír) přes viriti > vi-chrati nebo vi-chriti (přidání expresívního ch). Z tohoto také české vichr, slovenské víchor, víchrica, polské wicher, lužickosrbské vichor, ukrajinské vychor, ruské vichrь, slovinské vihar, viher, srbochorvatské vihar a bulharské vichăr. Příbuzné je také staroslovanské vichrъ s litevským viesulas, které je přejato buď ze slovanštiny (v době, kdy indoevropské s slovanština ponechávala nebo měnila na ch, litevština jej nahradila v tomto případě zpět na s)^[2] a nebo stejně jako praslovanské *vichъrъ přímo z praindoevropského *weis- (kroutit, vinout), původně tedy asi vířivá, krouživá větrná smršť.^[1]

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	vichr	vichry
genitiv	vichru	vichrů
dativ	vichru	vichrům
akuzativ	vichr	vichry
vokativ	vichře / vichre	vichry
lokál	vichru	vichrech
instrumentál	vichrem	vichry

význam

1. (knižně, hovorově) prudký, silný vítr
   • To je ale vichr.

překlady

1. silný vítr

   • angličtina: gale, windstorm
   • němčina: Sturmwind m, Sturm m
   • polština: wicher m, wichura ž
   • ruština: вихрь m, шторм m
   • slovenština: víchor m, víchrica ž

synonyma

1. (neutrálně) vichřice, vítr, (zastarale, básnicky) van

antonyma

1. bezvětří

související

• vichřice
• zvichřiti

fráze a idiomy

• mít vichr (z čeho)