vilja

švédština

výslovnost

• IPA: [²vɪlːja]
•  vilja^{? • info}

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	vilja	viljan	viljor	viljorna
genitiv	viljas	viljans	viljors	viljornas

význam

1. vůle

sloveso

časování

(i)	aktivum	pasivum
infinitiv	vilja	—
přítomnost	vill	—
préteritum	ville	—
supinum	velat	—
rozkazovací zp.	—	—

příčestí

Číslo	singulár		plurál/ urč. tvar
Rod	společný	střední
přítomné	viljande
trpné	—	—	—

význam

1. chtít