Římská občanská válka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Římská občanská válka (49–45 př. n. l.) byl jeden z posledních vojensko-politických konfliktů v Římské republice před vznikem císařství. Válka byla vyvrcholením sporů mezi prokonzulem Gaiem Juliem Caesarem a jeho politickými oponenty z řad konzervativní strany optimátů, zastánců tradiční republiky, kteří jsou tradičně spjati s osobou Gnaea Pompeia Magna.
Římská občanská válka | |||
---|---|---|---|
Mapa Římské republiky na přelomu 1. století př. l., původní území (červeně), dobyté území Pompeiem (modře), dobyté území Caesarem (žlutě), zeleně vazalské státy Říma. | |||
Trvání | 49 př. n. l.–45 př. n. l. | ||
Místo | Hispánie, Itálie, Řecko, Ilýrie, Egypt, Afrika | ||
Výsledek | vítězství Caesara a populárů | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po čtyřletém boji na územích Řecka, Egypta, Afriky a Hispánie porazil Caesar poslední optimáty v bitvě u Mundy a mohl se tak stát doživotním diktátorem. Výsledek občanské války následně vedl ke konci republikánských tradic a posléze vzniku Římského císařství, v jehož čele stanul po další občanské válce vítěz nad bývalým Caesarovým generálem Markem Antoniem, Octavianus Augustus.