Šachová koncovka
From Wikipedia, the free encyclopedia
Slovem koncovka, dříve též končící hra, se v šachu označuje ta fáze šachové partie, v níž již na šachovnici zbývá jen málo figur. Koncovky se dělí na různé typy, podle toho, jaký druh materiálu zbyl na šachovnici. Nejdůležitější typy koncovek jsou
- elementární koncovky (např. král proti králi a dámě),
- dámské koncovky (každá strana má dámu, na šachovnici jsou dále i pěšci),
- věžové koncovky (každá strana má věž nebo věže, na šachovnici jsou dále i pěšci),
- pěšcové koncovky (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci),
- koncovky lehkých figur (vedle králů jsou na šachovnici jen pěšci a lehké figury, tedy jezdci a střelci).[1]
Alburt a Krogius udávají tyto tři základní znaky koncovky:
1) králové se zapojují do boje
2) na významu získávají volní pěšci
3) na rozdíl od předchozích fází hry v koncovce hraje velkou roli nevýhoda tahu, (tzv. Zugzwang). [2]