Španělsko
stát v jihozápadní Evropě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Španělsko, plným názvem Španělské království (španělsky a galicijsky Reino de España), je stát v jihozápadní Evropě, přičemž část jejího území leží v Atlantském oceánu, Středozemním moři a Africe.[2] Je největší zemí jižní Evropy a čtvrtým nejlidnatějším členským státem Evropské unie. Zaujímá většinu Pyrenejského poloostrova a její území zahrnuje také Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu, Baleárské ostrovy ve Středozemním moři a autonomní města Ceuta a Melilla v severní Africe. Španělsko sousedí na severu s Francií, Andorrou a Biskajským zálivem, na východě se Středozemním mořem, na jihu s Marokem v Ceutě a Melille a se Spojeným královstvím na Gibraltaru a na západě s Portugalskem a Atlantským oceánem. Španělsko má rozlohu 505 994 km2 a má 48,3 milionů obyvatel. Španělsko je sekulární parlamentní demokracií a konstituční monarchií; hlavním a největším městem je Madrid; k dalším městům patří Barcelona, Valencie, Zaragoza, Sevilla, Málaga, Murcia a Palma de Mallorca.
Španělské království Reino de España | |||
---|---|---|---|
| |||
Hymna Marcha Real | |||
Motto Plus ultra (latinsky) (Ještě dál) | |||
Geografie | |||
Hlavní město | Madrid | ||
Rozloha | 505 994 km² (51. na světě) z toho 0,89 % vodní plochy | ||
Nejvyšší bod | Pico del Teide (3715 m n. m.) | ||
Časové pásmo | +1 | ||
Poloha | 40°12′ s. š., 3°30′ z. d. | ||
Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
Obyvatelstvo | |||
Počet obyvatel | 48 345 223 (30. na světě, 2023) | ||
Hustota zalidnění | 94 ob. / km² (120. na světě) | ||
HDI | 0,905 (velmi vysoký) (27. na světě, 2021) | ||
Jazyk | španělština, regionálně katalánština, baskičtina, galicijština | ||
Náboženství | katolické 44 %, jiné křesťanské 7 %, bez vyznání 43 %, jiné 4 % (2023) | ||
Státní útvar | |||
Státní zřízení | konstituční monarchie | ||
Vznik | 28. červen 1519 (nástupem Karla I. na trůn) | ||
Král | Filip VI. | ||
Předseda vlády | Pedro Sánchez | ||
Měna | euro (EUR) | ||
HDP/obyv. (PPP) | 50 471[1] USD (37. na světě, 2023) | ||
Giniho koeficient | 32 (2022) | ||
Mezinárodní identifikace | |||
ISO 3166-1 | 724 ESP ES | ||
MPZ | E | ||
Telefonní předvolba | +34 | ||
Národní TLD | .es | ||
multimediální obsah na Commons |
V raném starověku byl Pyrenejský poloostrov obýván směsicí iberských a keltských kmenů spolu s dalšími místními předřímskými národy. Po dobytí Pyrenejského poloostrova Římany zde vznikla provincie Hispánie. Po romanizaci a pokřesťanštění Hispánie došlo po pádu Západořímské říše ke stěhování národů ze střední Evropy, včetně Vizigótů, kteří vytvořili Vizigótské království s centrem v Toledu. Na počátku 8. století byla většina poloostrova dobyta Umajjovským chalífátem a během rané islámské vlády se Al-Andalus stal dominantní poloostrovní mocností s centrem v Córdobě. V severní části Pyrenejského poloostrova vzniklo několik křesťanských království, mezi nimi především Asturie, León, Kastilie, Aragonie, Navarra a Portugalsko, které s přestávkami podnikaly vojenskou expanzi na jih, známou jako reconquista, při níž byla potlačována islámská nadvláda na Pyrenejském poloostrově a která vyvrcholila dobytím nasridského království Granady křesťany v roce 1492. Dynastické spojení Kastilské a Aragonské koruny v roce 1479 je často považováno za vznik Španělska jako státu.
Během věku zámořských objevů vytvořilo Španělsko jednu z největších říší v dějinách, která se rozprostírala přes Atlantik do Ameriky a přes Tichý oceán až na Filipínské ostrovy. Potřeba financování říše a transatlantický obchod podpořily vznik globálního obchodního systému poháněného především drahými kovy a bourbonskými reformami v 18. století došlo k centralizaci pevninského Španělska.[3] V 19. století navzdory vítězství v Španělské války za nezávislost vedly následující politické rozpory mezi liberály a absolutisty nakonec k osamostatnění většiny jeho amerických kolonií. Politická nestabilita vyvrcholila ve 20. století španělskou občanskou válkou, která dala vzniknout frankistické diktatuře trvající až do roku 1975. Po obnovení demokracie na základě španělské ústavy a vstupu do Evropské unie zažila země hospodářský rozmach, který ji hluboce proměnil po společenské i politické stránce. Od dob Siglo de Oro mají španělské umění, architektura, hudba, poezie, malířství, literatura a kuchyně vliv po celém světě, zejména v západní Evropě a Americe. Odrazem velkého kulturního bohatství Španělska je jeden z největších počtů památek Světového dědictví na světě. Je druhou nejnavštěvovanější zemí světa. Její kulturní vliv se vztahuje na více než 600 milionů hispanofonních obyvatel, což ze španělštiny činí druhý nejrozšířenější mateřský jazyk na světě a nejrozšířenější románský jazyk na světě.[4]
Španělsko je rozvinutá země s významnou vyspělou ekonomiku,[5] podle nominálního HDP je patnáctá největší na světě (čtvrtá v Evropské unii) a podle parity kupní síly patnáctá největší; v indexu lidského rozvoje se umístila na 27. místě[6]. Španělsko je členem Organizace spojených národů, Evropské unie, eurozóny, Severoatlantické aliance, stálým hostem skupiny G20 a je součástí mnoha dalších mezinárodních organizací, jako je Rada Evropy, Organizace iberoamerických států, Unie pro Středomoří, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a Světová obchodní organizace.