Štěpán Báthory
uherský šlechtic, polský král a velkovévoda litevský / From Wikipedia, the free encyclopedia
Štěpán Báthory (maďarsky: Báthory István, polsky: Stefan Batory, litevsky: Steponas Batoras) 27. září 1533 – 12. prosince 1586) byl vojvoda transylvánský (1571–1576), kníže transylvánský (1576–1586), král polský a velkokníže litevský (1576–1586).
Štěpán Báthory | |
---|---|
Narození | 27. září 1533 Șimleu Silvaniei |
Úmrtí | 12. prosince 1586 (ve věku 53 let) Grodno |
Příčina úmrtí | chronické renální selhání |
Místo pohřbení | královské hroby ve Wavelské katedrále |
Alma mater | Padovská univerzita |
Povolání | politik |
Choť | Anna Jagellonská (1576–1586)[1][2] |
Děti | Lžidimitrij I. Andrei Nelidov-Otrepyev |
Rodiče | Štěpán VIII. Báthory a Kateřina Telegdi |
Rod | Báthoryové |
Příbuzní | Anna Báthoryová, Kryštof Báthory[2] a Ondřej Báthory (sourozenci) |
Funkce | polský král (1576–1586) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
tchán | Zikmund I. Starý |
---|---|
švagr | Zikmund II. August |
synovec | Zikmund III. Vasa |
Štěpán Báthory, syn Štěpána VIII. Báthoryho a člen maďarské šlechtické rodiny Báthoryů, byl v 70. letech 16. století vládcem Transylvánie. V roce 1576 se stal manželem královny Anny Jagellonské a třetím zvoleným králem Polska. Jedním z protikandidátu Štěpána Báthoryho při volbě polského krále byl Vilém z Rožmberka.[3]
Když byl Štěpán Báthory zvolen králem, musel souhlasit se zaplacením vyššího tributu (daně) Turkům (celkem 25 000 florinů), za což získal jejich souhlas s polsko-sedmihradskou personální unií. Regentem (vojvodem) jmenoval svého bratra Krzysztofa. Po jeho smrti převzala moc regentská rada a v roce 1585 se stal regentem Jan Ghycza (nahradil Zygmunta, nezletilého Krzysztofova syna). Navzdory tomu král Stefan zorganizoval samostatnou transylvánskou kancelář v Krakově a nechal všechna důležitá rozhodnutí na sobě. Ve válkách s Moskvou využíval i sedmihradské vojáky, rekrutované především z Rumunů a Sikulů. Odhaduje se, že jeho vláda dala Transylvánii mír a šanci na rozvoj a položila základy pro budoucí úspěchy země.[4]
Úzce spolupracoval s kancléřem Janem Zamojskim.