Žakárové vzorování textilií
From Wikipedia, the free encyclopedia
Žakárové vzorování textilií je způsob výroby plošných textilií s pomocí zařízení, kterým se dá ovládat každá jednotlivá osnovní nit, resp. pletací jehla nezávisle na ostatních a tak se dají vytvářet plastické vzory v nadměrné velikosti. Velikost a tvar vazby jsou jinak u tkacích a pletacích strojů omezeny možností umístění vazebních nástrojů (např. maximálně 28 listů prošlupního zařízení na tkacím stroji, max. 90 kladecích lišt u pletacích rašlů).
Zařízení pro tkací stroje vynalezl v roce 1795 Francouz Joseph Marie Jacquard. Zařízení konstruovaná na Jacquardově principu se asi o 40 let později stala nezbytnou součástí bobinetových strojů a koncem 19. století se začala používat také na některých typech pletacích strojů.[1] [2]
První tkalcovské stavy (s pedálovým pohonem) měly být v Číně už v 7. století vybaveny zařízením na pohyb jednotlivých nitěnek řízený děrovanými kartami. Používaly se např. k výrobě brokátu.[3]