velitel

velitel (Tschechisch)

Substantiv, m

	Singular	Plural
Nominativ	velitel	velitelé
Genitiv	velitele	velitelů
Dativ	velitelovi veliteli	velitelům
Akkusativ	velitele	velitele
Vokativ	veliteli	velitelé
Lokativ	velitelovi veliteli	velitelích
Instrumental	velitelem	veliteli

Worttrennung:

ve·li·tel

Aussprache:

IPA: [ˈvɛlɪtɛl]

Hörbeispiele: —

Bedeutungen:

[1] Person, die eine organisierte, meist bewaffnete Gruppe von Menschen leitet; Befehlshaber, Kommandant

Weibliche Wortformen:

[1] velitelka

Beispiele:

[1] Předseda vlády je ode dneška vrchním velitelem ozbrojených sil.

Der Premierminister ist ab heute Oberbefehlshaber der Streitkräfte.

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] velitel hasičů — Feuerwehrkommandant

Wortfamilie:

velení, velet, velitelka, velitelsky, velitelský, velitelství

Übersetzungen

 [1] Person, die eine organisierte, meist bewaffnete Gruppe von Menschen leitet; Befehlshaber, Kommandant

Deutsch: Befehlshaber m, Kommandant m, Gebieter m Englisch: commander → en

Referenzen und weiterführende Informationen:

[*] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „velitel“

[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „velitel“

[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „velitel“

[1] Internetový slovník současné češtiny - Lingea s.r.o.: „velitel“

[*] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „velitel“

[*] Uni Leipzig: Wortschatz-Portal „velitel“