hojit

See also: hojiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hojiti, from Proto-Slavic *gojiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦojɪt]
• Hyphenation: ho‧jit

Verb

hojit impf

1. (transitive) to heal

   Staré rány je třeba hojit, ne otevírat.

   Old wounds need to be healed, not opened.

   Objev českých vědců umožnil vznik nové látky, která hojí kůži.

   (please add an English translation of this usage example)

2. (reflexive with se) to heal (itself)

   Kost se poměrně dobře hojí.

   The bone heals relatively well.

Conjugation

Conjugation of hojit

infinitive hojit, hojiti active adjective hojící verbal noun hojení passive adjective hojený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person hojím hojíme — hojme 2nd person hojíš hojíte hoj hojte 3rd person hojí hojí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hojit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate hojil hojili hojen hojeni masculine inanimate hojily hojeny feminine hojila hojena neuter hojilo hojila hojeno hojena transgressives present past masculine singular hoje — feminine + neuter singular hojíc — plural hojíce —

Derived terms

• hoj
• hojení
• hojič
• hojivý
• ranhojič
• zahojit

Related terms

• háj
• hájit
• žít

Further reading

• “hojiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hojiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hojit”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
• “hojit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025