honit

See also: honiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech honiti, from Proto-Slavic *goniti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦoɲɪt]
• Hyphenation: ho‧nit
• Rhymes: -oɲɪt

Verb

honit impf

1. (transitive) to chase (to pursue, to follow at speed)
2. (reflexive with si, informal) to wank (masturbate)

Conjugation

Conjugation of honit

infinitive honit, honiti active adjective honící verbal noun honění passive adjective honěný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person honím honíme — hoňme 2nd person honíš honíte hoň hoňte 3rd person honí honí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive honit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate honil honili honěn honěni masculine inanimate honily honěny feminine honila honěna neuter honilo honila honěno honěna transgressives present past masculine singular honě — feminine + neuter singular honíc — plural honíce —

Derived terms

• dohonit
• honák m
• honba f
• honička f
• předhonit
• vyhonit

Related terms

• hnát
• hon
• pronásledovat

Further reading

• “honiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “honiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “honit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025