jevit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *aviti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɛvɪt]

Verb

jevit impf

1. (reflexive with se) to seem

Conjugation

Conjugation of jevit

infinitive jevit, jeviti active adjective jevící verbal noun jevení passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person jevím jevíme — jevme 2nd person jevíš jevíte jev jevte 3rd person jeví jeví — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jevit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate jevil jevili — — masculine inanimate jevily — feminine jevila — neuter jevilo jevila — — transgressives present past masculine singular jevě — feminine + neuter singular jevíc — plural jevíce —

Derived terms

adjectives

• jevištní
• jevový

adverb

• najevo

nouns

• jev
• jeviště
• objevitel
• projev
• výjev

verbs

• objevit
• projevit
• vyjevit
• zjevit
• znovuobjevit

Further reading

• “jeviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jeviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jevit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “jevit”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz