kroutit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krǫtiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrou̯cɪt]

Verb

kroutit impf

1. to twist (to turn the ends in opposite directions)

Conjugation

Conjugation of kroutit

infinitive kroutit, kroutiti active adjective kroutící verbal noun kroucení passive adjective kroucený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kroutím kroutíme — kruťme 2nd person kroutíš kroutíte kruť kruťte 3rd person kroutí kroutí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kroutit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kroutil kroutili kroucen krouceni masculine inanimate kroutily krouceny feminine kroutila kroucena neuter kroutilo kroutila krouceno kroucena transgressives present past masculine singular kroutě — feminine + neuter singular kroutíc — plural kroutíce —

Derived terms

• kroucený
• překroutit
• zkroutit

Further reading

• “kroutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kroutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kroutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025