pobloudit

Czech

Etymology

From po- +‎ bloudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpoblou̯ɟɪt]

Verb

pobloudit pf

1. to go astray, to err

Conjugation

Conjugation of pobloudit

infinitive pobloudit, poblouditi active adjective pobloudivší verbal noun poblouzení passive adjective poblouzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person pobloudím pobloudíme — pobluďme, poblouděme 2nd person pobloudíš pobloudíte pobluď, pobloudi pobluďte, poblouděte 3rd person pobloudí pobloudí — — The verb pobloudit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate pobloudil pobloudili poblouzen poblouzeni masculine inanimate pobloudily poblouzeny feminine pobloudila poblouzena neuter pobloudilo pobloudila poblouzeno poblouzena transgressives present past masculine singular — pobloudiv feminine + neuter singular — pobloudivši plural — pobloudivše

Related terms

• pobloudění n
• pobloudilec m
• pobloudilost f
• pobloudilý m

Further reading

• “poblouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “poblouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pobloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025