prznit

Czech

Etymology

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̩zɲɪt]

Verb

prznit impf

1. to rape
   • 1921, Václav Novotný, Vlastimil Kybal, M. Jan Hus: život a učení:

     Neboť bylo by za jisté hodně ku podivu, aby kněžím, kdyby jezdili na lup, prznili násilně panny a počestné ženy, nesměly v tom případé býti odňaty zbraně, koně, рrаky а meče.

   Synonym: znásilňovat

2. to spoil, to corrupt

Conjugation

Conjugation of prznit

infinitive prznit, przniti active adjective prznící verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person przním przníme — prznime 2nd person przníš przníte przni prznite 3rd person przní przní — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive prznit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate prznil prznili przněn przněni masculine inanimate prznily przněny feminine prznila przněna neuter prznilo prznila przněno przněna transgressives present past masculine singular przně — feminine + neuter singular przníc — plural przníce —

Derived terms

• prznitel
• zprznit

Further reading

• “przniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “przniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “prznit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025