tratit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech tratiti, from Proto-Slavic *tratiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtracɪt]

Verb

tratit impf

1. to lose

Conjugation

Conjugation of tratit

infinitive tratit, tratiti active adjective tratící verbal noun tracení passive adjective tracený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person tratím tratíme — traťme 2nd person tratíš tratíte trať traťte 3rd person tratí tratí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive tratit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate tratil tratili tracen traceni masculine inanimate tratily traceny feminine tratila tracena neuter tratilo tratila traceno tracena transgressives present past masculine singular tratě — feminine + neuter singular tratíc — plural tratíce —

Derived terms

• potratit
• utratit
• utrácet
• vytratit
• vytrácet
• zatratit
• zatrácet
• ztratit
• ztrácet

Further reading

• “tratiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “tratiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “tratit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025