vyjasnit

Czech

Etymology

From vy- +‎ jasnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪjasɲɪt]

Verb

vyjasnit pf

1. to clear, clarify

Conjugation

Conjugation of vyjasnit

infinitive vyjasnit, vyjasniti active adjective vyjasnivší verbal noun vyjasnění passive adjective vyjasněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vyjasním vyjasníme — vyjasněme 2nd person vyjasníš vyjasníte vyjasni vyjasněte 3rd person vyjasní vyjasní — — The verb vyjasnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vyjasnil vyjasnili vyjasněn vyjasněni masculine inanimate vyjasnily vyjasněny feminine vyjasnila vyjasněna neuter vyjasnilo vyjasnila vyjasněno vyjasněna transgressives present past masculine singular — vyjasniv feminine + neuter singular — vyjasnivši plural — vyjasnivše

Further reading

• “vyjasniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vyjasniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vyjasnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025