zarmoutit

Czech

Etymology

From za- +‎ rmoutit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzarmou̯cɪt]

Verb

zarmoutit pf

1. to sadden, grieve, chagrin

Conjugation

Conjugation of zarmoutit

infinitive zarmoutit, zarmoutiti active adjective zarmoutivší verbal noun zarmoucení passive adjective zarmoucený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person zarmoutím zarmoutíme — zarmuťme 2nd person zarmoutíš zarmoutíte zarmuť zarmuťte 3rd person zarmoutí zarmoutí — — The verb zarmoutit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate zarmoutil zarmoutili zarmoucen zarmouceni masculine inanimate zarmoutily zarmouceny feminine zarmoutila zarmoucena neuter zarmoutilo zarmoutila zarmouceno zarmoucena transgressives present past masculine singular — zarmoutiv feminine + neuter singular — zarmoutivši plural — zarmoutivše

Related terms

• zarmoucený
• zármutek

Further reading

• “zarmoutiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zarmoutiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zarmoutit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025