Bainit
From Wikipedia, the free encyclopedia
Bainit je jehlicovitá mikrostruktura, kterou lze nalézt v uhlíkových ocelích, a která se tvoří v teplotním intervalu cca 250–550 °C.[1][2]
Slitiny železa a uhlíku |
---|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jako první ji popsali E. S. Davenport a Edgar Bain jako jednu ze struktur rozpadu austenitu při ochlazování z teploty Ac3 resp. Acm. Davenport a Bain mikrostrukturu původně popsali jako velmi podobnou popuštěnému martenzitu.
Jemná nelamelární struktura bainitu obsahuje cementit s feritickými oblastmi s vysokou koncentrací dislokací, které ferit zpevňují.[3]
Teplotní interval pro formaci bainitu (mezi 250–550 °C) je stejný jako pro zformování perlitu i martenzitu. Vznik bainitické struktury je podmíněn izotermickým kalením s kalicí rychlostí vyšší než pro vznik perlitu, ale nižší než pro vznik martenzitu – za předpokladu stejného chemického složení oceli. Většina legujících prvků snižuje teplotu potřebnou pro dosažení vzniku bainitu, např. uhlík je nejefektivnější.[1][2]
Mikrostruktury martenzitu a bainitu jsou si velmi podobné, protože obě mikrostruktury vznikají za velmi obdobných podmínek. Morfologické rozdíly existují a jsou zjistitelné jen při použití elektronového mikroskopu. Při pozorování světelným mikroskopem se bainitická struktura jeví tmavší než martenzitická z důvodu nižší odrazivosti.
Protože tvrdost bainitu je vyšší než u perlitu ale nižší u martenzitu, nevyžaduje bainitická mikrostruktura žádné následné tepelné zpracování po bainitickém kalení.[4]