Období válčících států
From Wikipedia, the free encyclopedia
Období válčících států (TZ: 戰國時代; ZZ: 战国时代; pinyin: zhànguó shídài; český přepis: Čankuo š’taj) označuje úsek čínských dějin přibližně mezi lety 475 (či 403) a 221 př. n. l.
Dějiny Číny | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
STAROVĚKÁ ČÍNA | |||||||
3 vznešení a 5 vladařů | |||||||
Dynastie Sia 2100–1600 př. n. l. | |||||||
Dynastie Šang 1600–1046 př. n. l. | |||||||
Dynastie Čou 1045–256 př. n. l. | |||||||
Západní Čou | |||||||
Východní Čou | |||||||
Období Jar a podzimů | |||||||
Období válčících států | |||||||
CÍSAŘSKÁ ČÍNA | |||||||
Dynastie Čchin 221 př. n. l.–206 př. n. l. | |||||||
Dynastie Chan 206 př. n. l.–220 n. l. | |||||||
Západní Chan | |||||||
Dynastie Sin | |||||||
Východní Chan | |||||||
Období tří říší 220–280 | |||||||
Wej, Šu & Wu | |||||||
Dynastie Ťin 265–420 | |||||||
Západní Ťin | 16 Království 304–439 | ||||||
Východní Ťin | |||||||
Severní & Jižní dynastie 420–589 | |||||||
Dynastie Suej 581–618 | |||||||
Říše Tchang 618–907 | |||||||
( X Wu Ce-tchien 690–705 ) | |||||||
5 dynastií & 10 říší 907–960 |
Dynastie Liao 907–1125 | ||||||
Dynastie Sung 960–1279 |
|||||||
Severní Sung | Z. Sia | ||||||
Jižní Sung | Ťin | ||||||
Dynastie Jüan 1271–1368 | |||||||
Dynastie Ming 1368–1644 | |||||||
Říše Čching 1644–1911 | |||||||
MODERNÍ ČÍNA | |||||||
Republika 1912–1949 | |||||||
Spor o Čínu ... | |||||||
Čínská lidová republika 1949–současnost |
Čínská republika (Tchaj-wan) 1945–současnost | ||||||
Související články
Časová osa čínských dějin | |||||||
Čína se v předcházejícím období Jara a Podzimu skládala z mnoha malých států (až 170)[1] ovládaných jednotlivými aristokratickými rodinami, které spolu různě navazovaly spojenectví, či proti sobě bojovaly a postupně se skládaly ve větší státní celky. Na začátku tohoto období jich však zůstalo již pouhých sedm: Čchu (楚, chǔ), Chan (TZ: 韓; ZZ: 韩, hán), Čchi (TZ: 齊; ZZ: 齐, qí), Čchin (秦, qín), Wej (魏, wèi), Jen (燕, yān) a Čao (TZ: 趙; ZZ: 赵, zhào).
Období válčících států je obvykle interpretováno jako doba nekonečných brutálních válek, které povstaly ze svárů mezi těmito sedmi státy a tento stav nemohl skončit jinak než vznikem jedné mocné říše.[2] Tato interpretace je však pravděpodobně produktem propagandy o jedné Číně[2], neboť toto období bylo i časem velkého rozvoje věd a umění. V této době žili významní filosofové Mencius a Sün-c', byl vyvinut administrativní systém schopný spravovat i územně rozlehlé státní celky. Války mezi jednotlivými státy nebyly vedeny v rámci všeobecné anarchie, ale vedly je silnější státy proti slabším v touze po jejich ovládnutí.
V roce 221 př. n. l. vládce státu Čchin Š'-chuang-ti (秦始皇帝, qínshǐ huángdì) dobyl poslední ze zbývajících států a poprvé v dějinách tak sjednotil celou Čínu. Období válčících států tak končí a je nahrazeno obdobím vlády dynastie Čchin.