Sijón
návrší v Jeruzalémě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Sijón (hebrejsky: צִיּוֹן, Cijon) je výšina u jihozápadního rohu hradeb Starého Města v Jeruzalémě, před stejnojmennou branou[1]. Toto pojmenováni je však nejčastěji ztotožňováno s Chrámovou horou, ale původně to bylo jméno jebúsejské pevnosti, kterou kolem roku 1000 př. n. l. dobyl král David a učinil ji svým sídlem („městem Davidovým“).[2] Podle Bible sem pak přenesl archu úmluvy, která byla umístěna později v Šalamounově chrámu. Slovo Sijón se stalo metonymem Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, města Jeruzaléma a celé Země zaslíbené.
Sijón | |
---|---|
Sijón z jeruzalémské čtvrti Abu Tor | |
Vrchol | 765 m n. m. |
Poloha | |
Světadíl | Asie |
Stát | Izrael Izrael |
Souřadnice | 31°46′18″ s. š., 35°13′43″ v. d. |
Sijón | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V průběhu doby se Sijón stal místem předmětem úcty v souvislosti s hrobem krále Davida, tedy po roce 973 př. n. l. V domě, kde je vystaven Davidův náhrobek je dle tradice i místnost, kde podle Janova evangelia měl Kristus po poslední večeři na znamení pokory umýt nohy svým učedníkům (J 13, 4 a násl.), ale později byla změněna na synagogu. V horním patře stejného domu, v místnosti „prostřené a připravené“ (Mk 14, 15), se měla odehrát poslední večeře a tamtéž, o sedm týdnů později, byli apoštolové obdařeni sesláním Ducha svatého. V arabském období pak budova sloužila jako mešita[1].
Hlavní dominantou celého návrší je mohutný chrám Zesnutí Panny Marie (Dormitio) ze světle okrového kamene, který je součástí stejnojmenného benediktinského kláštera ze začátku 20. stol., postaveného na místě, kde podle tradice zemřela Panna Maria[1].