Süan-te
čínský císař dynastie Ming (1399-1435) / From Wikipedia, the free encyclopedia
Císař Süan-te (čínsky pchin-jinem Xuāndé, znaky 宣德; 16. března 1399 – 31. ledna 1435) vlastním jménem Ču Čan-ťi (čínsky pchin-jinem Zhū Zhānjī, znaky 朱瞻基) z dynastie Ming vládl jako císař v letech 1425–1435 říši Ming. Byl synem a nástupcem císaře Chung-siho. Po převzetí vlády od nového roku vyhlásil éru „Šíření ctnosti“, Süan-te. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Süan-te | |
---|---|
císař říše Ming | |
Doba vlády | 27. červen 1425 – 31. leden 1435 |
Éra vlády | Süan-te (宣德, 8. únor 1426 – 17. leden 1436)[1] |
Úplné jméno | Ču Čan-ťi (朱瞻基) |
Chrámové jméno | Süan-cung (宣宗) |
Posmrtné jméno | zkrácené: Čang-ti (章帝), plné: Sien-tchien čchung-tao jing-ming šen-šeng čchin-wen čao-wu kchuan-žen čchun-siao čang chuang-ti (憲天崇道英明神聖欽文昭武寬仁純孝章皇帝) |
Narození | 16. březen 1399 |
Úmrtí | 31. leden 1435 Zakázané město, Peking |
Pohřben | Císařské hrobky dynastie Ming, mauzoleum Ťing-ling, u Pekingu |
Předchůdce | Chung-si |
Nástupce | Jing-cung |
Manželky | císařovna Chu císařovna Sun a vedlejší manželky |
Potomci | Ču Čchi-čen (císař Jing-cung) Ču Čchi-jü (císař Ťing-tchaj) a tři dcery |
Rod | Ču |
Dynastie | Ming |
Otec | Chung-si |
Matka | císařovna Čang |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ču Čan-ťi se narodil Ču Kao-čch’ovi, budoucímu císaři Chung-simu. Miloval poezii a literaturu, byl uznávaným malířem, ale i zdatným válečníkem. Roku 1425 se po krátké vládě otce stal císařem říše Ming. Po nástupu na trůn zrušil otcovo rozhodnutí o přesunu hlavního města z Pekingu do Nankingu. Proti mladému císaři se postavil jeho strýc Ču Kao-sü, ale neuspěl. Süan-te veden schopnými poradci osobně vytáhl proti strýci a snadno a rychle ho porazil.
Druhým problémem počátku Süan-teho vlády byla už téměř dvacet let se táhnoucí válka ve Vietnamu. Názory císařových rádců a ministrů na řešení konfliktu byly rozporné. Císař jmenoval nového velitele okupačních vojsk a poslal mu velké posily, které však Vietnamci ihned rozdrtili. Mingská armáda poté ustoupila do Číny a Vietnam získal nezávislost. Vztahy s ostatními státy jihovýchodní Asie byly klidné. Ve východní Asii pokračovala pravidelná výměna poselstev s Koreou, s Japonskem byly navázány oficiální styky roku 1432, po změně jeho vlády. Na severu rozdělení Mongolové nepředstavovali velké nebezpečí, východní Mongolové se chovali přátelsky a občasné nájezdy Urianchajců Süan-te osobně odrazil. Poté, co západní Ojrati roku 1434 porazili východní Mongoly, mingská Čína navázala korektní styky i s nimi. Po desetileté přestávce Süan-te povolil eunuchovi a mořeplavci Čeng Cheovi uskutečnit ještě jednu dálkovou plavbu do Indického oceánu; proběhla v letech 1431–1433, ale byla poslední.
Za vlády Süan-teho vzrostl vliv eunuchů císařského paláce. V neposlední řadě i proto, že řídili tajnou policii. Císař se snažil vnést řád a disciplínu do státní správy. Roku 1428 provedl čistku na kontrolním úřadu, která stála místo i nejvyššího kontrolora. Kvalita práce úřadu se pak zvedla. Téhož roku císař reformoval pravidla vojenské služby. Neefektivnost a špatná morálka dědičných vojáků se však nezlepšila.
Süan-teho vláda se snažila podpořit oběh papírových peněz, proto potlačovala užívání mincí a zakazovala užívání drahých kovů. Neměla úspěch a papírové peníze prakticky vymizely z užívání. Vysoké daně vedly za předešlých vlád v nejvíce zatížených prefekturách říše (především v Ťiang-nanu) rolníky k opouštění hospodářství. Süan-te snížil daně a vyslal do provincií „cestující usmiřovatele“ zlepšit práci provinčních úřadů. Měli za úkol odstraňování nespravedlností a korupce výběrčích daní a kontrolu stavu vojenských jednotek.
Císař zemřel po krátké nemoci po desetiletém panování. Vládl v pozoruhodně mírových časech bez větších vnitřních nebo zahraničních problémů. Pozdější historici považovali jeho vládu za zlatý věk dynastie.