Borovice himálajská

Borovice himálajská (Pinus wallichiana) je asijský druh vysokohorské pětijehličné borovice, občas se vyskytující v parkových a zahradních výsadbách v Česku. Pro své dlouhé převislé jehlice, velké šišky a nádherný habitus je považována za jednu z nejkrásnějších borovic.

Borovice himálajská
Habitus borovice himálajské
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Strobus
Sekce	Quinquefoliae
Podsekce	Strobus
Binomické jméno
Pinus wallichiana A.B.Jacks., 1938
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

• Pinus excelsa Wallich, 1832
• Pinus strobus var. excelsa Loudon, 1842
• Pinus pendula Griffith, 1847
• Pinus griffithii Mc Clell., 1923

Taxonomické členění, rozdíly a výskyt

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

• Pinus wallichiana subsp. wallichiana – jehlice (6–)10–20 cm dlouhé, obvykle převislé; výhony vždy lysé.

Výskyt: Himálaje, na východě zasahuje až po Bhútán a přilehlá horská pásma na západě. V Česku se občas vyskytuje v parcích a zahradách.

• Pinus wallichiana subsp. bhutanica (Grierson & al.) Businský, 1999 – jehlice (12–)15–25 (32) cm dlouhé, převislé až nápadně visící; výhony (letorosty) řídce až hustě pýřité nebo olysalé, vzácně lysé.

Výskyt: Východní Himálaje (od Bhútánu na východ) a přilehlá horská pásma na východě až po severní Myanmar a severozápadní Yunnan. (V podmínkách střední Evropy nemá šanci na přežití.)

Vzhled

Strom až 50 m vysoký, o průměru kmene až 120 cm, s široce kuželovitou korunou. Kůra v mládí šedozelená, později se mění na tmavě popelavou borku, ve stáří destičkovitě se odlupující. Letorosty modrozelené, lysé, ojíněné, později žlutohnědé a lesklé. Pupeny podlouhle vejčité, 6–12 mm, bíle pryskyřičnaté. Jehlice po 5 ve svazečku, měkké a ohebné. Starší ročníky jehlic výrazně převislé, 10–18 cm dlouhé, na vnitřních stranách s modrobělavými řadami průduchů. Šišky na konci větví po 1–5 na 3–5 cm dlouhých stopkách, válcovité, 15–27 × 3,5–5 cm, dozrávají začátkem září. Plodní šupiny mají vypouklé, podélně vrásčité, s tupým tmavohnědým pupkem. Semena hnědá, vejčitá, s dlouhým, šikmo uťatým křídlem.

Ekologie

Roste ve vysokých horách (1600–4000 m n. m.). Je slunnou až poloslunnou dřevinou, vyžaduje propustnou, ale vlhkou půdu s dostatkem živin. V Česku je pěstována občas v parcích, ale je citlivá na naše klima, zvláště na velké teplotní výkyvy

Využití

Poskytuje cenné trvanlivé dřevo, v jižní Evropě je běžně používána jako okrasná parková dřevina.

Zajímavosti

S borovicí vejmutovkou se kříží a tento kříženec byl nazván borovice Schwerinova – Pinus × schwerini podle německého dendrologa von Schwerina, v jehož parku ve Wendisch – Wilmersdorfu u Berlína vyrostl ze semen neznámého původu. Tento kříženec je v našich podmínkách mnohem odolnější.