Buddhismus

Buddhismus je indické náboženství či filozofická tradice založené na souboru původních učení připisovaných Gautamu Buddhovi.[1][2] Vznikl ve starověké Indii jako hnutí vyznávající šramany mezi 6. a 4. stoletím př. n. l. a postupně se po Hedvábné stezce rozšířil do velké části Asie. V současnosti je čtvrtým nejrozšířenějším náboženstvím na světě[3][4] s více než 520 miliony stoupenců (buddhistů), kteří tvoří sedm procent světové populace.[5][6] Buddhismus zahrnuje celou řadu tradic, víry a duchovních praktik, které z velké části vycházejí z Buddhova učení a z něj vycházejících filozofických výkladů.

Jak je vyjádřeno v Buddhových „čtyřech ušlechtilých pravdách“, cílem buddhismu je překonat utrpení (duḥkha) způsobené touhou (tanhá) a nevědomostí (avidždžá) o pravé povaze skutečnosti, včetně pomíjivosti (aničča) a ne-já (anattá).[7] Většina buddhistických tradic klade důraz na překonání individuálního já dosažením nirvány (doslova "zhasnutí") nebo následováním cesty bódhisattvy, která ukončuje koloběh smrti a znovuzrození (sansára).[8][9][10] Buddhistické školy se liší ve výkladu cest k osvobození (márga), stejně jako v relativní důležitosti a kanoničnosti, kterou přisuzují různým buddhistickým textům, a v jejich specifických naukách a praktikách.[11][12] Mezi široce dodržované praktiky patří: meditace, dodržování morálních přikázání, mnišství, „přijímání útočiště“ u Buddhy, u dharmy a u sanghy a pěstování dokonalostí (páramitá).[13]

Badatelé obecně uznávají dvě hlavní existující směry buddhismu: Théraváda (doslova „Škola starších“) a mahájána (doslova „Velké vozidlo“). Théraváda je rozšířena na Srí Lance a také v jihovýchodní Asii (konkrétně v Myanmaru, Thajsku, Laosu a Kambodži). Mahájána – zahrnující tradice zen, Čistá země, Ničiren, Tchien-tchaj , Tendai a Šingon – se praktikuje převážně v Nepálu, Bhútánu, Číně, Malajsii, Vietnamu, na Tchaj-wanu, v Koreji a Japonsku. Kromě toho lze za samostatný směr nebo aspekt tradice mahájány považovat vadžrajánu (doslova "nezničitelné vozidlo"), soubor učení připisovaných indickým dosažitelům.[14] Tibetský buddhismus, který uchovává učení vadžrajány z Indie osmého století, se praktikuje v himálajských státech a také v Mongolsku[15] a v ruském Kalmycku.[16] Historicky byl buddhismus široce rozšířen na indickém subkontinentu až do počátku 2. tisíciletí;[17][18][19] a do jisté míry se uchytil i na dalších místech, například v Afghánistánu, Uzbekistánu a na Filipínách.