Dějiny Estonska
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Estonska se začínají odvíjet od konce poslední doby ledové, kdy se na jeho území kolem roku 8500 př. n. l. usadili první lidé. Před německou invazí ve 13. století zde původní obyvatelé praktikovali pohanské náboženství. Od křižáckých tažení do severní Evropy se Estonsko stalo místem, kde se po staletí evropské státy jako Dánsko, Německo, Rusko, Švédsko či Polsko střetávaly o vliv či kontrolu nad touto oblastí.[1]
Po dobytí Estonska Dány a Němci roku 1227 se země původně dostala pod nadvládu Dánska, Livonského řádu a několika církevních panství kontrolovaných baltskými Němci a spadajících pod Svatou říši římskou. Mezi lety 1418–1562 bylo celé Estonsko součástí Livonské konfederace a po livonské válce se estonské území dostalo pod kontrolu Švédska, jež tuto oblast ovládalo až do roku 1721, kdy jej na základě vítězství ve velké severní válce získalo Ruské carství. Po dobu ruské nadvlády požívali baltští Němci určitou autonomii, protože jako jazyk úřednictva a školství se používala němčina.
V polovině 19. století započalo v Estonsku národní obrození a roku 1918 byl na konci první světové války vyhlášen samostatný estonský stát, jenž si svou suverenitu udržel vítězstvím v estonské osvobozenecké válce proti bolševickému Rusku a Spojenému baltskému vévodství. Tento konflikt ukončilo podepsání mírové smlouvy z Tartu, na jejímž základě tehdejší ruská komunistická vláda uznala estonskou nezávislost. Ta však vzala za své po obsazení Estonska sovětskými vojsky na počátku druhé světové války na základě paktu Ribbentrop–Molotov, jenž byl uzavřen mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem o rozdělení vlivu v tehdejší východní Evropě. Během dalších let války obsadila zemi německá vojska, dokud jí roku 1944 Sovětský svaz po úspěšné ofenzívě nezískal nazpět. Estonsko znovu získalo nezávislost roku 1991 po zhroucení Sovětského svazu a od roku 2004 je členem Evropské unie.