Daytonská dohoda
Mírová smlouva dojednaná na Wright-Patterson Air Force Base blízko Daytonu v Ohiu v listopadu roku 1995 a podepsaná v Paříži 14. prosince 1995, která ukončila válku v Bosně a Hercegovině. / From Wikipedia, the free encyclopedia
Všeobecná rámcová smlouva pro mír v Bosně a Hercegovině, známá jako Daytonská smlouva, Daytonské dohody, Pařížský protokol nebo Daytonsko-pařížská smlouva (chorvatsky i srbsky Dejtonski mirovni sporazum) ukončila konflikt v Bosně a Hercegovině.[1] Dokument, kterému předcházelo několik neúspěšných smluv, ukončil pro celou Evropu překvapivý a krvavý konflikt v rozpadající se Jugoslávii. Byla uzavřena v listopadu 1995 na letecké základně Wright-Patterson u Daytonu v Ohiu.[2] Formálně byla podepsána v Paříži 14. prosince 1995, zástupci západních mocností i představiteli Chorvatska, BiH a Srbska, tedy všemi zainteresovanými stranami.
Daytonská dohoda | |
---|---|
Zleva doprava při podpisu Daytonské dohody: Milošević, Izetbegović a Tuđman | |
Data | |
Vypracováno | 19951214a14. prosince 1995 |
Strany | |
Signatáři | Slobodan Milošević, Alija Izetbegović, Franjo Tuđman |
Obsah | |
Cíl | ukončení války v Bosně a Hercegovině |
Mírová smlouva řešila aktuální otázky, které tížily hluboce rozdělené obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny, tedy nejen podmínky národního usmíření, ale hlavně poválečné uspořádání a politické rozdělení moci. Republiku srbskou doplnila Federace Bosny a Hercegoviny, tedy chorvatsko-muslimský útvar. Stát byl prohlášen za de facto konfederací obou jednotek, tedy plně v principu "dualismu", obě nově vzniklé "entity" získaly rozsáhlou míru samosprávy, takže centrální vládě v Sarajevu připadá pouze minimum nezbytných pravomocí. Aby bylo možné zajistit pozitivní vývoj mírového procesu, byl zřízen i tzv. Úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu (OHR), který byl vybaven rozsáhlými pravomocemi, včetně rozpouštění politických stran. Samotný bosenskohercegovinský stát však zůstal rozdělený, jeho politický systém velmi složitý (stejně jako jeho ústava) a poválečnou spolupráci i nadále blokují odlišné zájmy, mnohdy v plně nacionalistickém duchu, jednotlivých subjektů, tedy entit.
Na dodržování dohody následně dohlížely na území Bosny a Hercegoviny mezinárodní jednotky SFOR.