českoamerická politička a diplomatka From Wikipedia, the free encyclopedia
Eliška Hašková Coolidge (* 26. března 1941 Praha) je bývalá členka personálu Bílého domu, kde měla na starosti oddělení pro prezidentskou korespondenci s institucemi a jednotlivci a také byla součástí interní skupiny autorů proslovů (1963–1981). V letech 1981–1990 působila na Ministerstvu zahraničí USA. V 90. letech se vrátila do České republiky, založila Coolidge Consulting Services a přednáší „Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol“.[1][2] Je lektorkou na mnoha tuzemských a mezinárodních konferencích.[3][4]
Eliška Hašková-Coolidge | |
---|---|
Eliška Hašková Coolidge (2016) | |
Narození | 26. března 1941 (83 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Občanství | české, americké |
Alma mater | Georgetownská univerzita, School of Foreign Service |
Zaměstnavatelé | Bílý dům, Ministerstvo zahraničí USA, Coolidge Consulting Services |
Ocenění | Významná česká žena ve světě (Senát ČR, 2003) Medaile Za zásluhy I. stupeň (2017) |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eliška Hašková Coolidge se narodila v Praze ve významné české bankovní rodině. Její dědeček, František Hašek, zakladatel Bankovního domu Hašek a spol., byl prezidentem burzy a jedním z hlavních akcionářů vydavatelství Melantrich. Za neochotu spolupracovat s nacisty byl 5. června 1942 popraven. Část svého dětství strávila u své babičky na Šumavě. V lednu 1948 odjel její otec do USA na pozvání od ministra obchodu Spojených států za účelem jednání o možnostech, jak rozšířit vzájemnou obchodní spolupráci. Po převzetí moci komunisty byl z důvodu své bezpečnosti nucen za oceánem zůstat. O rok později, poté, co byli komunisty vyhnáni z rodné bubenečské vily, se mamince s osmiletou Eliškou a s jejím tříletým bratrem podařilo, pěšky přes šumavské hvozdy, utéci. Nejprve do Německa a poté do Francie. Zde postihlo malou Elišku další životní trauma. Z důvodu rozchodu rodičů musela sama, bez maminky a bratra, v říjnu 1950 odletět za svým otcem do USA. Zde nastoupila na internátní školu. Později se podařilo do Washingtonu emigrovat i její babičce. Ta vysvobodila Elišku od pobytu v internátech a vytvořila jí v podstatě nový domov. Vychovávala Elišku s důrazem na morálku, k víře v Boha a k českému vlastenectví. Krom toho ji učila společenskému chování.[5][1][6]
Po střední škole studovala obor diplomacie na fakultě School of Foreign Service Georgetownské univerzity ve Washingtonu. Studium zakončila roku 1959 s vyznamenáním[zdroj?].
Profesní kariéru zahájila v roce 1963 v Bílém domě.
V roce 1965 pracovala v kanceláři Freda Holborna, což byl Administration Assistent to President.[7]
3. listopadu 1966 je její pozice uváděna jako White House Staff[8], v dokumentech z roku 1967 jako pracovnice Central Files[9] (tedy oddělení kombinující podatelnu a spisovnu).
V roce 1969 se stává členkou týmu interních autorů projevů (member of group of in-house speech writers), kde byla na pozici "Presidential Greetings and Messages Specialist". Měla na starosti korespondenci s institucemi a jednotlivci, jako například koncipování přání k narozeninám, pozvánky a podobně[10].
V administrativě presidenta Forda (1974-1977) byla pozměněna struktura úřadu. Eliška Hašková se stává "Director of Presidential Messages", náplň práce oddělení zůstává stejná - koncipování prezidentských poselství blahopřejného charakteru a zpráv souvisejících s kampaní skupinám a jednotlivcům.[11] Koncepty významnějšího charakteru byly následně schvalovány prezidentovým poradcem Robertem T. Hartmannem.
Na doporučení viceprezidenta a pozdějšího prezidenta USA George H. W. Bushe, pokračovala od roku 1981 v kariéře v kanceláři ministra zahraničních věcí Alexandera Haiga. Dva roky poté, za působení ministra zahraničních věcí George Shultze, se stala tajemnicí náměstka ministra pro komunikaci s Kongresem pro Latinskou Ameriku. V dalších letech potom působila jako náměstkyně šéfa protokolu Spojených států a následně se stala zástupkyní vedoucího Americké mise v Organizaci amerických států (OAS).
Po pádu železné opony odešla do předčasného důchodu a začala cestovat do České republiky.[5][6]
V současné době podporuje česko-americké vztahy a vede kurzy „Umění a management společenského chování, obchodní a diplomatický protokol“. Mezi její klienty patřily členové vlády, business lídři, bankéři, právníci i veřejnost. V roce 2003 získala od Senátu ČR a rektora Karlovy univerzity ocenění Významná česká žena ve světě.[12] Napsala autobiografickou knihu Pět amerických prezidentů, česká babička a já.[13] V roce 2006 kandidovala do Senátu jako nestranička za ODS na Klatovsku a Domažlicku. Po vítězství v prvním kole se ale již těsně v druhém kole neprosadila.[14]
Eliška Hašková-Coolidge se podílela na činnosti obecně prospěšných organizací, působí v Leadership Council Americké obchodní komory a je členkou Etické výchovy, o. p. s. a iniciátorkou projektu etiky do škol ASET (Adopt a School for Ethics in our Children and Trust in our Society). Přednášela v Americkém institutu pro politické a ekonomické systémy (AIPES), který je součástí Fondu amerických studií (TFAS). Je členkou fakulty Prague Leadership Institute, členkou kolegia Minerva 21 a poradního sboru Zámek Liteň, z.s. Taktéž působí v porotě Helas Ocenění české podnikatelky (OCP), je patronkou projektu Manuál úspěšné ženy („MUŽ“) a Helas Ladies Club.[15][16][17][18] V amerických prezidentských volbách roku 2016 podporovala od začátku republikánského kandidáta Donalda Trumpa.[19][20][21][22][23][24][25]
28. října 2017 dostala Eliška Hašková-Coolidge od prezidenta Miloše Zemana Medaili Za zásluhy I. stupně.[26]
V roce 1977 se Eliška Hašková provdala za významného amerického investičního bankéře, Nicholase Jefferson Coolidge[27], a o dva roky později se jim narodila dcera Alexandra. Po dvaceti letech se manželství rozpadlo. V roce 2016 se jí narodilo první vnouče, vnuk Jonah Randolph Holzer.[28][6]
Matka paní Haškové pocházela z rodiny Polických. Dědeček z této větve byl továrník, vlastnil velké koželužny, které byly v roce 1948 znárodněny. Eliška se se svými prarodiči z matčiny strany příliš neznala, její dědeček zemřel nedlouho po jejím narození. Eliščina matka se po rozvodu s Eliščiným otcem odstěhovala do Anglie a vzala si za muže Milana Smutného, který pracoval v BBC.
Dědeček František Hašek byl úspěšný bankéř s kořeny v jižních Čechách. Již byl jako 22letý mladík jmenován prokuristou Ústřední banky českých spořitelen. Říkalo se o něm, že byl vůbec nejmladším bankovním prokuristou v Rakousku-Uhersku. O dva roky později přešel k vedení Pražské realitní a úvěrní banky a v roce 1925 měl vlastní Bankovní dům Hašek a spol. V roce 1942 byl popraven nacisty kvůli odmítání spolupráce.
Babička Hašková pocházela z Jíloviště, z rodiny kováře Skolka. Po prvním nepovedeném manželství se provdala za Františka Haška, ten přijal Eliščina otce za svého a vychoval si z něj společníka. Po únorovém převratu se jí podařilo utéci do Spojených států a měla klíčový vliv na Eliščinu výchovu.
Nicholas Jefferson Coolidge byl přímé linii příbuzný s třetím americkým prezidentem, Thomasem Jeffersonem, jehož vnučka Ellen Randolph se provdala za Josepha Coolidge. Otec Nicholase Coolidge sloužil za války v OSS (předchůdkyni CIA) a poté řídil International Union for Conservancy of Nature.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.