Enceladus (měsíc)
měsíc planety Saturn / From Wikipedia, the free encyclopedia
Enceladus (definitivní astronomické označení Saturn II) je šestý největší měsíc planety Saturn. Měsíc má v průměru téměř 500 kilometrů,[1] což je přibližně desetina velikosti největšího měsíce Saturnu, Titanu. Enceladus je z většiny pokryt mladým a relativně čistým ledem, který odráží téměř veškeré sluneční světlo dopadající na jeho povrch. To má za následek extrémně nízkou teplotu povrchu pohybující se okolo -198 °C. I přes jeho malou velikost se na Enceladu nachází celá řada povrchových útvarů od starších oblastí silně posetých impaktními krátery po novější útvary vzniklé v posledních 100 milionech let. Rozsáhlou geologickou aktivitu vyvolávají patrně slapové síly planety Saturn, podobně jako u Jupiterových měsíců Io a Europa, protože vlastní významné zdroje tepla z radioaktivního rozpadu Enceladus s ohledem na svou velikost mít nemůže. Předpokládá se, že k zahřívání přispívá i rezonanční vazba Enceladu s měsícem Dione v poměru 1 : 2, což vyvolává uvnitř obou měsíců dodatečné slapové síly, a spolupůsobit může i měsíc Mimas. Vliv slapových sil by však nestačil k roztavení ledu, proto se vědci domnívají, že nitro Enceladu musí obsahovat i jiné těkavé látky s nízkým bodem varu. Na ledovém povrchu lze rozpoznat nejméně pět různých typů terénů: četné deformace, trhliny a prolákliny, ale jen málo impaktních kráterů, z nichž jsou mnohé přetvořené plastickým tečením povrchových vrstev měsíce. Největší kráter má průměr asi 35 km. Z jejich absence je tak zřejmé, že povrch je relativně mladý.
Enceladus | |
---|---|
Enceladus na snímku pořízeném sondou Cassini | |
Identifikátory | |
Typ | měsíc |
Objeveno | |
Datum | 28. srpna 1789 |
Objevitel | William Herschel |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 237 948 km 0,001 591 au |
Výstřednost | 0,0045 |
Perioda (oběžná doba) | 1,370 218 d |
Sklon dráhy | |
- ke slunečnímu rovníku | 0,019° |
Mateřská hvězda | Saturn |
Fyzikální charakteristiky | |
Rovníkový průměr | 504.2±0.2 km (0,0790 Země) |
Hmotnost | 1,08×1020 kg |
Průměrná hustota | 1,61 g/cm³ |
Gravitační parametr | 7,207 15 km³/s² |
Gravitace na rovníku | 0,113 m/s² (0,0115 G) |
Úniková rychlost | 0,241 km/s |
Sklon rotační osy | 0° |
Albedo | 0,99±0,06 |
Povrchová teplota | |
- průměrná | 51 K |
- maximální | 75±3 K |
Charakteristiky atmosféry | |
Voda a její ionty | ~ 100 % |
V roce 2005 vstoupila do systému Saturnu sonda Cassini, která uskutečnila řadu blízkých průletů okolo měsíce Enceladu. To umožnilo spatřit jeho povrch v do té doby nedostupném rozlišení a lépe porozumět podmínkám, které na povrchu panují. Pozorování umožnila objevit mračna vodního ledu vznášející se nad oblastí jižního pólu.[2] Tím došlo k objevení kryovulkanismu vyvrhujícího z více než 100 gejzírů směs vodního ledu, dalších plynných látek a pevných částic včetně krystalků soli, do okolního vesmíru rychlostí kolem 200 kilogramů za sekundu.[3][4][5][6] Část vyvrženého materiálu dopadá ve formě sněhu zpět na povrch, část má dostatečně vysokou rychlost, aby z gravitačního působení měsíce unikla. Uniklé částice dodávají většinu materiálu, ze kterého je tvořen Saturnův prstenec E.[7][8] Dle výzkumu chemického složení materiálu se zdá, že odpovídá složení komet.[9] Výzkumy navíc ukazují, že se pod povrchem měsíce nachází rozsáhlý oceán tvořený kapalnou vodou.[10][11][12]
Aktivita gejzírů společně s únikem vnitřního tepla a velice malým množstvím impaktních kráterů v oblasti jižního pólu naznačují, že Enceladus je i dnes geologicky aktivním tělesem. Podobně jako mnoho dalších měsíců v okolí plynných obrů, i Enceladus je v orbitální rezonanci, konkrétně s měsícem Dione. Tato rezonance pak způsobuje udržování excentricity oběžné dráhy Enceladu a tím působení slapového zahřívání na vnitřek měsíce s následnou geologickou aktivitou na povrchu.
Měsíc objevil 28. srpna 1789 německo-britský astronom William Herschel. Pojmenován byl podle jednoho z Gigantů, Enkelada, kterého zahubila bohyně Pallas Athéna tím, že na něho hodila ostrov Sicílii. Jméno navrhl v roce 1847 objevitelův syn, astronom John Herschel.[13][14][15] Až do 80. let 20. století, kdy okolo měsíce proletěla dvojice amerických planetárních sond Voyager, bylo o vzhledu měsíce známo jen málo.[4]