Jerevanský chanát (persky: خانات ایروان, Xānāt-e Iravān; arménsky: Երեւանի խանութիւն, Yerevani xanut'iwn; ázerbájdžánsky: ایروان خانلیغی, İrəvan xanlığı) byl chanát existující v letech 1747–1828, který se rozkládal na území dnešních států Arménie, Turecka (provincie Iğdır a Kars) a Ázerbájdžánu (Nachičevanská autonomní republika). Podléhal Íránu. Hlavním městem byl Jerevan. Íránští kadžárovci dosazovali od roku 1755 do čela chanátu členy svého rodu, takže na rozdíl od jiných kavkazských chanátů, šlo o velmi loajální provincii. Během kadžárovského období chanát také propseroval, zejména hlavní město Jerevan. To se tehdy rozkládalo na ploše více než jedné čtvereční míle a jeho okolí a zahrady se rozkládaly asi na ploše 18 mil.[1] Od roku 1804, tedy od vypuknutí rusko-perské války (1804–1813), bylo území chanátu prostorem mnoha bojů mezi Íránci a Rusy. Roku 1827 – v průběhu další rusko-perské války (1826–1828) – ho Rusko obsadilo. Rok poté byl v souladu s Turkmenčajskou smlouvou Rusy získán plně. Byl sloučen s Nachičevanským chanátem a stala se z něj Arménská oblast Ruského impéria.
Stručná fakta
Jerevanský chanát خانات ایروان
|
Geografie
Jerevanský chanát kolem roku 1800 |
|
|
|
Obyvatelstvo |
|
|
|
|
Státní útvar |
|
|
|
|
Státní útvary a území |
Předcházející
|
Následující
| Arménská oblast |
|
|
Zavřít