Jindřich z Lichtenburka
český maršálek a šlechtic / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jindřich z Lichtenburka, nebo také Hynek, Heinman či Heriman,[1] (asi 1235?–1296) byl přední český šlechtic z rodu Lichtenburků a předek dvou lichtenburských větví – Krušinů a Žlebských.
Jindřich z Lichtenburka | |
---|---|
Jindřich z Lichtenburka (kresba B. Paprockého, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593) | |
Nejvyšší maršálek Českého království | |
Ve funkci: 1263 – 1267 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Předchůdce | Vok I. z Rožmberka |
Nástupce | Purkart z Janovic |
Narození | 1235 |
Úmrtí | 1296 (ve věku 60–61 let) |
Choť | Domaslava ze Strakonic Matylda ze Žleb |
Rodiče | Smil z Lichtenburka a Eliška z Kunštátu |
Děti | Hynek Krušina I. z Lichtenburka Václav Žlebský z Lichtenburka Čeněk Žlebský z Ronovce Smil III. z Lichtenburka |
Příbuzní | Oldřich z Lichtenburka, Rajmund z Lichtenburka a Smil II. z Lichtenburka (sourozenci) Jan Krušina I. z Lichtenburka a Hynek Krušina II. z Lichtenburka (vnoučata) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se jako nejstarší syn Smila z Lichtenburka a jeho první neznámé manželky kolem roku 1235. Měl tři mladší bratry – Smila II., Oldřicha a Rajmunda z Lichtenburka. Na dvůr českého krále Přemysla Otakara II. Jindřicha přivedl jeho otec Smil. Mezi lety 1263 až 1267 zde Jindřich působil jako nejvyšší maršálek. Poté, co jeho otec v roce 1269 zemřel, se Jindřich stal hlavou celého rodu. Jakkoli byl s ostatními bratry v majetkovém nedílu, staral se o správu rodových statků. Ačkoli po smrti Jindřichova otce vztahy mezi Přemyslem Otakarem II. a Lichtenburky značně ochladly, Jindřich se po boku svého krále v roce 1271 zúčastnil třetí česko-uherské války s uherským králem Štěpánem V. V roce 1272 Jindřich definitivně odešel od královského dvora. I přesto však Přemyslovi roku 1276 zřejmě pomáhal ve válce o alpské země proti římskoněmeckému králi Rudolfovi Habsburskému a o dva roky později jej patrně doprovázel i do bitvy na Moravském poli, v níž český král padl.
V následné anarchii se Jindřich nejprve přidržoval Oty V. Braniborského, který působil jako poručník nezletilého dědice trůnu Václava II. V 80. letech se však Jindřich přidal do protibraniborské opozice a v roce 1283 pomohl zmocnit se vlády nad Čechami Závišovi z Falkenštejna a jeho přívržencům. Záviše podporoval až do roku 1286. Svého syna Hynka Krušinu I. z Lichtenburka dokonce oženil se Závišovou dcerou. V roce 1287 se ale přidal do skupiny Závišových odpůrců a podílel se na jeho pádu.
Jindřich z Lichtenburka zemřel roku 1296 a byl pohřben ve žďárském klášteře. Z prvního manželství s dcerou Bavora I. ze Strakonic Domaslavou po sobě zanechal zmíněného syna Hynka Krušinu I. a z druhého manželství s jistou Matyldou syny Václava, Smila III. a Čeňka.
Vlastnil rozsáhlé majetky v dolním Poohří, ale především na Čáslavsku a Havlíčkobrodsku, kde vlastnil město Brod (dnešní Havlíčkův Brod). Tato oblast byla velmi výnosná, protože se zde těžilo stříbro. Jindřich měl také několik hradů – Klapý (dnešní Hazmburk), Ronovec, Lichnici (Lichtenburk), na které sídlil nejčastěji, a Žleby.