Václav II.
český (1278–1305) a polský král / From Wikipedia, the free encyclopedia
Václav II. (27. září 1271 Praha – 21. června 1305 Staré Město pražské) byl šestý český a první polský král z rodu Přemyslovců. Byl synem českého krále Přemysla Otakara II. a jeho druhé manželky Kunhuty.
Václav II. | |
---|---|
Král český a polský | |
Václavova miniatura ve Zbraslavské kronice | |
český král | |
Období | 1278/83 – 1305 |
Korunovace | 2. června 1297 |
Předchůdce | Přemysl Otakar II. |
Nástupce | Václav III. |
polský král jako Václav I. | |
Období | 1291/1300 – 1305 |
Korunovace | 1300 |
Předchůdce | Přemysl II. Velkopolský |
Nástupce | Václav III. |
Moravský markrabě | |
Období | 1283 – 1305 |
Předchůdce | Přemysl Otakar II. |
Nástupce | Václav III. |
Narození | 27. září 1271 Praha |
Úmrtí | 21. června 1305 (ve věku 33 let) Praha (Staré Město) |
Pohřben | Zbraslavský klášter |
Manželky | I. Guta Habsburská II. Eliška Rejčka |
Potomci | Václav III. Anna Přemyslovna Eliška Přemyslovna Anežka Přemyslovna Markéta Přemyslovna Anežka Přemyslovna (celý seznam) |
Dynastie | Přemyslovci |
Otec | Přemysl Otakar II. |
Matka | Kunhuta Uherská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po Přemyslově smrti v bitvě na Moravském poli roku 1278 se poručníkem sedmiletého Václava stal Ota V. Braniborský a ten se pro uchování kontroly nad situací v zemi rozhodl odvézt chlapce do Braniborska. Po několika letech zmatků, hladomoru a nejisté politické situace souhlasil Ota s Václavovým návratem zpět do Čech. Teprve dvanáctiletý Václav se konečně ujal vlády, hlavní roli však hrál nový partner Václavovy matky Záviš z Falkenštejna.
Závišův vliv byl pouze dočasný, dospívající Václav jej uvěznil a po jeho popravě zahájil expanzi do Polska, kde se mu podařilo podmanit Malopolsko a také získat moc nad většinou Horního Slezska. Po smrti svého tchána Rudolfa Habsburského nepodpořil kandidaturu svého švagra Albrechta na římský trůn, ale prosadil volbu hraběte Adolfa Nasavského. Adolf však nesplnil své předvolební sliby a Václav se podílel na jeho pádu a nové volbě Albrechta Habsburského. V následujících letech pokračoval Václav v politice územní expanze, když v roce 1300 získal polskou korunu a o rok později pro svého syna Václava III. i korunu uherskou. Růst přemyslovské moci vedl k zformování protičeské koalice, v níž kromě římského krále Albrechta stanul i pretendent uherského trůnu Karel Robert z Anjou a soupeř přemyslovské moci v Polsku Vladislav I. Lokýtek. Na podzim 1304 vtrhla nepřátelská vojska do Čech a oblehla Kutnou Horu. Albrechtovi se nepodařilo Václava strhnout k rozhodující bitvě a po neúspěšném dobývání se dalo jeho vojsko s blížící se zimou na ústup. Toto vítězství nedokázal Václav zužitkovat, protože zhoršující se tuberkulóza, která mu již po nějakou dobu činila značné zdravotní potíže, způsobila jeho předčasnou smrt.
Během své vlády se Václav spoléhal spíše na umění diplomatické než válečné, využíval rozsáhlého nerostného bohatství, zejména stříbra, jež se v té době v Čechách nacházelo. Zavedením pražského groše se mu podařilo stimulovat hospodářský rozvoj a zahraniční obchod, vytvořením nového horního zákoníku Ius regale montanorum se definovala role státu ve vztahu k hornické činnosti. Václav byl literárně činný a byl i velkým mecenášem minesengrů.