Jošikiči Furui
japonský spisovatel / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jošikiči Furui (japonsky: 古井 由吉, Furui Jošikiči; 19. listopadu 1937 – 18. února 2020) byl japonský spisovatel, germanista a překladatel. Byl reprezentativním představitelem takzvané introvertní generace (内向の世代, naikó no sedai).[1][2] Mezi jeho nejvýznamnější díla patří novela Jóko (1970), trilogie Hidžiri (1976, Posvátnost), Sumika (1979, Hnízdo) a Oja (1980, Rodiče) či román Asagao (1983, Svlačec). Vyznačuje se pronikáním hluboko do nitra psychologie postav, hutným slohem, prolínáním dějových rovin, vrstvením obrazů a osobitým, vytříbeným jazykem.[2]
Jošikiči Furui | |
---|---|
Narození | 19. listopadu 1937 Tokio |
Úmrtí | 18. února 2020 (ve věku 82 let) Tokio |
Povolání | Spisovatel, překladatel, germanista |
Alma mater | Tokijská univerzita |
Žánr | romány, povídky, eseje |
Literární hnutí | introvertní generace |
Významná díla | Jóko (1970) Sumika (1979, Hnízdo) Asagao (1983, Svlačec) Hakuhacu no uta (1996, Bělovlasá melodie) |
Ocenění | Akutagawova cena (1971) Tanizakiho cena (1983) Literární cena Kawabaty Jasunariho (1987) Literární cena Jomiuri (1990) |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Vystudoval germanistiku na Tokijské univerzitě. V roce 1971 bylo jeho dílo Jóko oceněno Akutagawovou cenou a za některá svá následující díla obdržel mimo jiné také Tanizakiho cenu, Literární cenu Kawabaty Jasunariho či Literární cenu Jomiuri.