Kurdové
íránský národ na Blízkém východě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Kurdové jsou íránský národ sídlící na Blízkém východě, který žije hlavně v odlehlých oblastech dnešního Turecka (cca 11,4–15 milionů), Íránu (mezi 4,8–7,9 milionu), Iráku (4,0–6,5 milionu) a Sýrie (1,6 milionu). Mnoho Kurdů obývá také turecká velkoměsta, především Istanbul. Kromě toho vznikla od 60. let 20. století početná kurdská diaspora v Západní Evropě, především v Německu (0,75 až 1,0 milionu) a Nizozemsku.
Kurdové کورد | |
---|---|
Kurdské oblečení, 1873 | |
Populace | |
Odhad 30[1] až 38 milionů[2][3] | |
Turecko Turecko | 11–15 milionů 15,7–25%[1][2][3][4] |
Írán Írán | 6,5–7,9 milionu 7–10%[1][2] |
Irák Irák | 6,2–6,5 milionu 15–23%[1][2] |
Sýrie Sýrie | 2,2–3 miliony 9–15%[2][5][6][7] |
Ázerbájdžán Ázerbájdžán | 150 000–180 000[8] |
Arménie Arménie | 37 470[9] |
Gruzie Gruzie | 20 843[10] |
Diaspora | cca 1,5 mil. |
Německo Německo | 800 000[11] |
Izrael Izrael | 150 000[12] |
Francie Francie | 135 000 |
Rusko Rusko | 63 818[13] |
Jazyk(y) | |
Kurdština (rozdělena do několik dialektů) | |
Náboženství | |
Většinou islám (převažuje sunnitský, ale také ší'itský a súfismus) s menšinami ateistů, agnostiků, jezídů, zoroastriánů, křesťanů a židů | |
Příbuzné národy | |
Ostatní Íránci |
Zmínky o Kurdech se začaly objevovat v arabských zdrojích v raném středověku, ačkoli tento termín nebyl tehdy používán pro konkrétní skupiny lidí, spíše šlo o odkaz na směsici kočovných západních íránských kmenů, které se odlišovaly od Peršanů. Ovšem jasný důkaz kurdské etnické identity lze nalézt až v textech z 12.–13. století.[14] Kurdská kultura i jazyk jsou zakořeněny právě v íránské kultuře,[15] v důsledku toho jsou Kurdové často označováni jako lidé íránského původu.[16]
Kurdština patří k severozápadní skupině íránských jazyků, které spadají do indoevropské větve. Kurdové jsou dnes v mnoha státech, kde žijí, utlačováni, stávají se oběťmi diskriminace, někdy dokonce genocidy. Irácký diktátor Saddám Husajn nechal povraždit tisíce Kurdů plynem. První, kdo použil plynové zbraně proti Kurdům, byli již v roce 1918 Turci.[17] V Turecku čelí Kurdové tvrdé asimilační politice a je jim odpíráno právo na politickou reprezentaci.