Károlyiové
Uherský (maďarský) šlechtický rod odvozující svůj původ od rodu Kaplonů, v roce 1609 získali baronský titul, v roce 1712 hraběcí. / From Wikipedia, the free encyclopedia
Károlyiové (Károlyi de Nagy Károly) jsou starý uherský šlechtický rod připomínaný již ve 13. století. Jejich původní sídla se nacházela v Sedmihradsku, kde později získali dědičnou hodnost župana v Szatmáru (dnes Satu Mare v Rumunsku). V roce 1609 získali titul barona a Alexandr Károlyi (1669-1743), polní maršál císařské armády, byl v roce 1712 povýšen na hraběte.[1] Zakoupil další majetky v různých částech Uherského království a potomkům ještě počátkem 20. století patřilo přes 200 000 hektarů pozemků. Po rozdělení dědictví v 19. století nechali Károlyiové postavit několik zámků a také palác Károlyi v Budapešti, pracoval pro ně významný architekt Miklós Ybl. Řada členů rodu se v 19. století angažovala ve veřejném dění v politice, diplomacii, prosluli též jako mecenáši kultury a vědy. Před rokem 1918 jim náleželo pět dědičných křesel ve Sněmovně magnátů, prosadili se ale i po zániku Rakousko-Uherského císařství. Mihály Károlyi (1875–1955) byl maďarským prezidentem a jeho bratranec Guyla (1871–1947) byl později maďarským předsedou vlády (1931–1932). Dvěma sňatky se Károlyiové v meziválečném období spříznili s rodinou Miklóse Horthyho. Jejich statky v Maďarsku, Československu a Rumunsku byly po druhé světové válce znárodněny, potomci dnes žijí v Rakousku, Švýcarsku a USA. Po pádu komunismu v roce 1989 se část rodiny vrátila do Maďarska, kde spravuje zámek Fót. Nejvýznamnějším zástupcem rodu je dnes György Károlyi (* 1946), který od roku 2015 zastává funkci maďarského velvyslance ve Francii.
Károlyi de Nagy Károly | |
---|---|
Země | Uhersko Uhersko |
Tituly | baron 1609, hrabě 1712 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |