Jednou ze tří větví rodu byla linie zemského hejtmanaViléma zLichtenštejna, který se svou manželkou, rozenou von Stötten, měl mj. syna Baltazara († 1478) a dceru Voršilu (provd. hraběnku Fuggerovou, † 1473).[3]
Vilémův syn Baltazar († 1478) byl ve službách biskupatridentského a tyrolského arcivévodyZikmunda (1475-1490) a se svou manželkou Dorotou Fuchs von Fuchsberg měl syna Pavla, narozeného kolem roku 1460.
Pavlova žena byla Barbara ze Schrofenštejna, sníž měl jednoho syna. Roku 1482 vstoupil Pavel také do služeb arcivévody Zikmunda a vroce 1489 se stal jeho hofmistrem. Vtéto funkci pokračoval i za Maximiliána I., jehož důvěru nezklamal a brzy byl pověřen finančními záležitostmi. Přitom pochopil nutnost zabránit příliš velké zadluženosti rakouských dědičných zemí. Roku 1499 dostal lénemCastelcorno u Rovereta a roku 1502přídomekKastelkorn spolu se zámkem a panstvímSchenna vjižním Tyrolsku, zněhož vybudoval rodinné sídlo a roku 1505 dostal do zástavy hejtmanstvíRattenberg am Inn. Ve stejném roce byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a roku 1506 byl císařem pasován na rytíře. Kvůli císařským výdajům však došlo ke sporům a Pavel byl zbaven odpovědnosti za finance. Zemřel vroce 1513 vAugsburgu, kam přijel na jednání sFuggery; pochován byl vBolzanu.
Potomci Jana Jakuba z Lichtensteinu-Castelcorna († před r. 1604):
Konstantin z Lichtensteinu-Castelcorna byl vletech 1612-35 kanovníkem vSalcburku.
Filip Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna byl ženatý sKlárou Vintlerovou z Runkelsteinu. Jako císařský generál se vříjnu 1622 zmocnil Kladského hrabství, kde se stal zemským hejtmanem, a kde mu byly vroce 1625 zabaveny statky Kunzendorf, Heinzendorf, Altlomnitz, Gabersdorf a svobodný statek vRothwaltersdorfu. Vroce 1634 vyměnil statek Glatzer za panstvíKrumbach ve Švábsku.
Maximilián z Lichtensteinu-Castelcorna,[6] dědic statků v Alsasku; dostal vroce 1640moravskýinkolát a 1663hraběcí titul. Byl ženatý sCecílií zBemmbergu a Hochenburgu (1621-1665). Jejich syny byli Kryštof Filip a Max Adam.[7]
František Karel z Lichtensteinu-Castelcorna, ženatý s Kateřinou Karolinou z Pavlovic, byl císařským tajným radou. Rozmnožil rodinný majetek o Velký dvůr u Pohořelic. Zemřel v roce 1706. Měl dvanáct dětí, mezi nimi synové Filip Pavel, Jakub Arnošt (Ernst), Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Poručnictví jeho dětí a správu majetku převzal jeho bratr Max Adam.
Maxmilián Rudolf z Lichtensteinu-Castelcorna, prostřední bratr Jakuba Arnošta, dostal roku 1724 Malenovice sTečovicemi, Lhotku, Louku, Bohuslavice a Lhotu. Zemřel 1739; majetek zdědili bratři Jakub Arnošt a Tomáš Josef. V roce 1740 Tomáš Josef přenechal svůj podíl bratrovi Jakubu Arnoštovi.
Marie Terezie, dcera Františka Karla z Lichtensteinu-Castelcorna a Kateřiny Florentiny Karoliny Pavlovské z Pavlovic, se provdala za Františka Valeriána hrabětePodstatského z Prusinovic (1678 - 1741).[9]
Jejich syn byl František Antonín, jejich vnukem byli také František Antonín a Jan.[7]
Po smrti posledního mužského člena Slavatů vroce 1712 zdědil František Antonín z Lichtensteinu-Castelcorna část jejich panství, mezi nimi Telč. František Antonín († 1761) byl poslední člen této rodinné větve. PanstvíTelč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský zPrusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských zPrusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.
SCHAD, Martha. Die Frauen des Hauses Fugger von der Lilie (15.-17. Jahrhundert): Augsburg, Ortenburg, Trient. [s.l.]: Mohr Siebeck 318s. Dostupné online. ISBN9783165454789. (německy) Google-Books-ID: hm0dfG1mmvYC.
• Dědicům (jmenovitě uvedeným), mezi nimi Kateřině Karolině hraběnce zLichtenštejna rozené Pavlovské přenechal [[Malenovice (Zlín)|]] sPohořelicemi dne 22. dubna 1792 se spoludědicem Františkem Karlem zLichtenštejna-Kastelkornu kolem 80 tisíc rýnských zlatých.
• Po jeho smrti připadlo jmění mezi tři syny na Jakuba Arnošta, Maxmiliána Rudolfa a Tomáše Josefa podle dohodnutého dědictví ze 13. ledna 1724 prostřednímu synovi Maxmiliánu Rudolfovi.
• ZMaxmiliána Rudolfa přešel majetek vsouladu sdědickou dohodou na jednoho ze dvou bratrů a vbudoucnu na salcburského arcibiskupa Jakuba Arnošta. Tato zděděná velká část vlastnictví přešla na synovce Karla Otu, hraběte ze Salm-Neuburgu.
Wolným jsou uváděni tři synové Jakub Arnošt, Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Podle jiného zdroje. (Zlin.cz - informační server - Majitelé malenovického hradu[nedostupný zdroj]) byli čtyři synové: Philipp Paul, Jakob Ernst, Maximilian Rudolf a Thomas Josef.
AUSSERER, Carl. Die Herren von Schloss und Gericht Castelcorno im Lapertale (Vallagerina). Wien: Carl Gerold’s Sohn, 1911. (ger)
Joachim Bahlcke u. a.: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren; Stuttgart 1998; ISBN3-520-32901-8
Inge Friedhuber: Paul von Lichtenstein. In: Neue Deutsche Biographie (NDB)- Band 14. Duncker & Humblot, Berlin 1985, S. 464 f.
Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Bd. 2, OSBN 3-486-52551-4, S. 446-447 (k Jakubu Arnoštovi a Karlovi II.)
Denkwürdige Männer aus und in der Grafschaft Glatz. In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatskunde der Grafschaft Glatz, S. 231 (k Rudolfu Filipovi a Karlovi II.)
Erwin Gatz: Die Bischofe des Heiligen Römischen Reiches, Bd. 3, S. 275-277, ISVB 3-428-06763-0
KONEČNÝ, Michal; VAŠEK, Leoš. Kryštof Pavel zLiechtensteinu-Castelkornu a Morava včasech třicetileté války. In: KONEČNÝ, Michal. Kryštof Pavel zLiechtensteinu-Castelkornu a Morava včasech třicetileté války. Katalog výstavy konané od 4.6. do 3.10.2010 na Státním hradě Pernštejně. Brno: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště vBrně, 2010. ISBN978-80-86752-83-9. S.7–35.