Sofiologie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Sofiologie (řecky Σοφία – sophia, moudrost a λογία – logie, nauka) je filosofická nauka týkající se moudrosti usilující o syntézu věd, umění a náboženství.[1] Vladimir Solovjov ji označuje jako celistvou nauku, která syntetizuje všechny prameny poznání: smyslovou zkušenost, racionální filosofii i mystické zjevení.[2] Sofiologie má své kořeny v helénistické tradici, v platonismu, křesťanské mystice a jejich odvozeninách (Hildegarda z Bingenu (1098–1179), Jakob Böhme (1575–1624), Jane Leade (1624–1704)), v esoterickém křesťanství (Rosekruciáni), v pravoslavné církvi, u ruských teologů devatenáctého a dvacátého století (Sergej Bulgakov ovlivněný Vladimírem Solovjovem, Nikolaj Berďajev), v spiritualitě New Age, stejně jako v současném feminismu. Někteří vidí Sophii jako samotné božstvo, další ji vidí jako Kristovu nevěstu,[3] jiní zase jako ženský aspekt Boha reprezentující moudrost[4] a jiní jako teologickou koncepci odkazující na moudrost Boží. Člověk, který se tímto oborem zabývá, je sofiolog.