From Wikipedia, the free encyclopedia
Soudnička je krátký literární útvar typu fejetonu či povídky obvykle humorné či satirické povahy, který si za svůj námět bere skutečné události z praktického života zpravidla inspirované konkrétním soudním přelíčením (či jinými jemu podobnými úředními událostmi).
Soudničky bývaly v minulosti oblíbenou součástí nedělní přílohy novin a vyskytovaly se i v humoristických časopisech. Známými autory soudniček v české literatuře byli František Šimeček, Jakub Arbes a Ignát Herrmann (Národní listy), Rudolf Těsnohlídek a Karel Poláček (meziválečné Lidové noviny), Jan Drda, František Němec (Práce), František Němec (České slovo), Jaroslav Hašek (publikoval v různých tiskovinách, některé případy si vymýšlel), ze současných autorů např. Josef Burgr.[1][2]
Velké popularity dosáhly soudničky Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí aj nesúdí psané slováckým nářečím a plné vtipných obratů a metafor.[zdroj?] Zajímavé jsou i historické soudničky Zikmunda Wintera, kterým říkal Třísky (Malé historie a třísky, Praha 1987, Středočeské nakladatelství a knihkupectví). Ze starých archívů a kronik vyčetl záznamy o trestání občanů šatlavou pro různé delikty, které uměl popsat stručně a s humorem.[zdroj?]
Soudnička může mít i formu satirické básně či písňového textu. Klasikem tohoto žánru se v oblasti českého folku stal Ivo Jahelka, který se zhudebňování soudniček věnuje systematicky již dlouhou dobu.
Operu Soudničky podle tří soudniček Františka Němce napsal roku 1999 skladatel Šimon Voseček.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.