Svaloploutví
třída ryb / From Wikipedia, the free encyclopedia
Svaloploutví[1] (Sarcopterygii), někdy též zvaní násadcoploutví[2] nebo (zastarale a nevhodně) nozdratí[3] (Choanata nebo Choanichthyes),[4] jsou jednou ze dvou velikých skupin čelistnatých obratlovců s kostní tkání – tedy „ryb“, ačkoli jejich druhově nejbohatší skupinou jsou čtyřnožci, potomci prvohorních vodních svaloploutvých, kteří přešli k suchozemskému způsobu života. Primárně vodní, rybovití zástupci svaloploutvých jsou dnes reliktní: jde o dva druhy latimérií a šest druhů bahníků, naopak čtyřnožci jsou extrémně početnou a úspěšnou skupinou zahrnující přes 35 000 druhů řazených do tříd obojživelníci, plazi, ptáci a savci.
Svaloploutví Stratigrafický výskyt: Spodní devon - recent | |
---|---|
Zástupci různých linií svaloploutvých. Shora dolů po levé straně: latimérie podivná, vyhynulý tetrapodomorf Tinirau clackae, bahník západoafrický, vpravo felsuma Phelsuma astriata | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Nadtřída | ryby (Osteichthyes) |
Třída | svaloploutví (Sarcopterygii) Romer, 1955 |
recentní podřazené taxony | |
Sesterská skupina | |
paprskoploutví (Actinopterygii) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svaloploutví mají bohatý fosilní záznam. Jsou známí již od devonu, který byl dobou rozkvětu řady jejich skupin, např. řádů Porolepiformes (příbuzní bahníků), Onychodontiformes (patrně blízcí linii vedoucí k latimeriím) nebo Osteolepiformes (patřící ke skupině Tetrapodomorpha vedoucí k suchozemským obratlovcům). Někteří zástupci tetrapodomorfních svaloploutvých se během devonu výborně přizpůsobili životu v mělkých bažinatých vodách a dali vznik čtyřnožcům.
Původní společné znaky, jimiž se vyznačovali starobylí svaloploutví, jsou u recentních zástupců často setřeny dlouhou samostatnou evolucí. Do této kategorie patří např. specifický typ šupin (pevné kosmoidní šupiny pokryté silnou vrstvou příbuznou dentinu), které byly u prvohorních zástupců běžné, u zástupců přeživších do současnosti je ale již nenacházíme. Podobně byla původně pro všechny svaloploutvé typická tzv. kinetická lebka (lebka se sice málo, ale přeci jen pohyblivým kloubem napříč lebkou, který zvyšuje sílu stisku čelistí), ta však u bahníků a čtyřnožců svou pohyblivost ztratila. Důležitou apomorfií, která se zachovala u všech skupin, je přítomnost jediné kosti připojující párové ploutve nebo z nich odvozené končetiny k jejich pletenci (jde o pažní resp. stehenní kost).
Skupina svaloploutví byla původně zavedena pouze pro primárně vodní zástupce, ne pro čtyřnožce (byla tedy parafyletická),[4] v moderní literatuře je však pojímána monofyleticky a čtyřnožci jsou do ní běžně zahrnováni,[1][2][5][6][7][8] ačkoli prošli při přechodu na souš drastickými anatomickými i fyziologickými změnami, jimiž se zřetelně odlišili od svých rybích prapředků.