československá dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka a televizní herečka From Wikipedia, the free encyclopedia
Vlasta Chramostová (17. listopadu 1926 Brno – 6. října 2019 Praha) byla česká divadelní a filmová herečka. Účinkovala např. ve filmech Spalovač mrtvol, Bílá paní nebo Je třeba zabít Sekala. Byla dvakrát nominována na Českého lva. V databázi Divadelního ústavu[1] má 139 divadelních rolí a 140 fotografií.
Vlasta Chramostová | |
---|---|
Vlasta Chramostová (2010) | |
Narození | 17. listopadu 1926 Brno Československo |
Úmrtí | 6. října 2019 (ve věku 92 let) Praha Česko |
Choť | Stanislav Milota |
Příbuzní | František Rosenbaum |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vlasta Chramostová se narodila jako nejstarší z pěti dětí[2] elektroinženýra Vladimíra Chramosty. Vyrůstala v obci Skryje u Rouchovan (obec zanikla v roce 1976 při stavbě jaderné elektrárny Dukovany). Její teta Bláža Chramostová byla dlouholetou ředitelkou školy v Rouchovanech, tuto obec svého dětství často navštěvovala při různých příležitostech po celý život. Naposledy oslovila občany v roce 2013 na zaplněném náměstí při telefonickém rozhovoru u příležitosti 770 let od první písemné zmínky o obci.
Byla dvakrát vdaná, prvním manželem byl od roku 1950 Bohumil Pavlinec, ředitel Československého rozhlasu v Brně, se kterým se později rozvedla.[2] Jejím partnerem byl poté brněnský sochař Konrád Babraj (1921–1991), s nímž měla syna Konráda (1959–1963), který zemřel při autonehodě.[2] Roku 1971 se jejím manželem stal kameraman Stanislav Milota, s nímž žila až do jeho smrti v únoru 2019. Roku 2007 si zahrála s manželem hlavní roli ve videoklipu k singlu „Plán“ kapely Kryštof, což bylo ze strany kapely vyjádření obdivu k této dvojici (samotná píseň popisuje vztah mezi mužem a ženou a frontman kapely ji napsal pro svoji přítelkyni).[3]
V letech 1941–1945 studovala u profesorů Rudolfa Waltra a Zdeňky Gräfové na brněnské Státní konzervatoři. V sezoně 1945–1946 působila v Městském divadle v Olomouci.[4] Následovaly čtyři sezony v Národním (Státním) divadle v Brně (1946–1950).[5] Na dalších dvacet let (1950–1970) spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech.[6] Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla titulní Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd. V letech 1970–1972 byla v angažmá Krejčova Divadla za branou.[7]
Zasloužilou umělkyní byla jmenována v roce 1965.[7] Během komunistického režimu hrála ve filmu[8], v televizi, spolupracovala s rozhlasem i dabingem.
V letech 1962–1968 byla členkou KSČ. Byla spolupracovnicí StB (krycí jméno Klára, viz Necenzurované Noviny, 2000, č. 4). Dle vlastních slov „lepší je být blbý v mládí a zestárnout k moudrosti než naopak“.[9]
Když na protest proti odvolání ředitele Františka Pavlíčka opustila Divadlo na Vinohradech (1972), zavřely se pro ni české scény a nesměla veřejně vystupovat.[10] Rozhodla se pořádat soukromá představení ve vlastním bytě. Na přípravách a chodu bytových divadel se podílel manžel, kameraman Stanislav Milota. Režijně a dramaturgicky spolupracoval Luboš Pistorius. Činnosti divadla se účastnily další osobnosti vyhoštěné z kulturního života: dramatici Pavel Kohout a František Pavlíček, herec Pavel Landovský a písničkář Vlastimil Třešňák.[11][12] Z některých představení jsou i filmové záznamy, v roce 1979 vznikla nahrávka textů Jaroslava Seiferta.[13] V roce 1988 byl v Itálii natočen film Andělé moci (Angeli del potere),[14] inspirovaný životními osudy herečky Vlasty Chramostové. Byl natočen na motivy divadelní hry Pavla Kohouta Marie zápasí s anděly. Hlavní postavu ztvárnila herečka Jitka Frantová, hudbu k filmu komponoval skladatel Ennio Morricone.[15][16]
Od roku 1991 byla členkou souboru činohry Národního divadla;[17] působení v ND ukončila k 31. 12. 2010.[18] Hereckou kariéru ukončila 17. listopadu 2011.[9]
Prezident Václav Havel jí v roce 1998 udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. V těchto letech obdržela, jako čestná a zakládající členka Masarykova demokratického hnutí, rovněž Čestnou medaili T. G. Masaryka, za věrnost jeho odkazu. Současně je od r. 2018 držitelkou čestného akademického titulu doctor honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění.
Zemřela v Praze dne 6. října 2019 ve věku 92 let, osm měsíců po manželovi Stanislavu Milotovi.[19][2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.